15. 10. 2018
Změny klimatu letos udeřily s nebývalou silou. Člověk ani nemusí být klimatolog, obyvatel Karolíny či zemědělec, aby to uznal. Fosilní průmysl tak opět stanul před pomyslným soudem a musel si připadat trochu jako destilérka obžalovaná notorickými alkoholiky. Současně totiž nerušeně pokračoval rozvoj moderního způsobu života, který zcela neomylně vede ke zvyšování spotřeby elektřiny. Té fosilní.
Elektrárna Chvaletice dosáhla v letošním roce historicky nejvyšší
denní i měsíční výroby. Nestalo se tak ovšem v mrazivém lednu, ale
v rozpáleném červenci, a důvodem nebyl záchvat generálního ředitele, ale
zvýšená poptávka po elektřině. Léto samozřejmě i nadále zůstává pro
energetiky „okurkovou sezónou“ a příležitostí k nejrůznějším údržbám a
odstávkám. Když se ale u nás delší dobu usadí tropy a rozjedou se
všechny klimatizace a ventilátory v nákupních centrech, kancelářích,
průmyslových objektech a domácnostech, najednou je oproti normálnímu
létu potřeba pár uhelných bloků navíc. Zatímco ještě před 15 lety byla
zimní spotřeba téměř o 30 % vyšší než letní, v současnosti se tento
rozdíl ztenčil na bezmála 20 %.
Důvodem vlastně není samotné horko, ale náš způsob života. Podle
odhadů energetických expertů se celková spotřeba klimatizací v ČR za
posledních 5 let zdvojnásobila. Také se uvádí, že třeba Praha si v
současnosti již při 30 °C vezme ze sítě výkon odpovídající téměř jednomu
bloku elektrárny Temelín a že extrémní horka dokážou v současnosti
okamžitě navýšit celkovou spotřebu ČR až o cca 4 %.
Pokud však jde o výkonovou kapacitu, přenosová soustava má před sebou
daleko větší strašáky než zvýšenou spotřebu v horkém létě. Asi
nejpalčivějším problémem je, že svět chce být čím dál tím více
elektrický, a to napříč různými oblastmi. Nejviditelnější je tento trend
pravděpodobně v dopravě, která pod tlakem stále radikálnější emisní
legislativy pomalu, ale jistě spěje k elektromobilitě.
Ponechme nyní stranou otázku, zda v rámci celkového životního cyklu
vychází emisně příznivěji elektromobil nebo auto se spalovacím motorem.
V kontextu tohoto článku je podstatný dopad na elektroenergetiku. A ten
může být dost brutální. Vždyť takový elektromobil při ročním nájezdu
14 000 km spotřebuje za rok cca 3,5 MWh, tedy zhruba stejně jako jedna
domácnost! Jen osobních aut jezdí po českých silnicích 5,5 milionu.
Pokud by se všechna nějakým zázrakem proměnila v elektromobily, bavíme
se o nárůstu čisté spotřeby o téměř 20 TWh, tedy skoro o třetinu!
Jistě lze namítnout, že tak rychle vývoj kráčet nebude. Ovšem
vyprávějte to v Bruselu, kde neustále zpřísňují nároky kladené na nové
automobily se spalovacím motorem a v současnosti navrhují do roku 2030
snížit emise nejméně o 30 % vůči roku 2021. Mimochodem do ještě
divočejších úvah se pustil německý institut pro koncepce vozidel při
centru pro letectví a kosmonautiku DLR. Podle jeho studie se musí pro
naplnění klimatických dohod úplně přestat prodávat nová auta
s benzinovými a naftovými motory do konce roku 2025 a hybridy do konce
roku 2030.
Zatímco o sektoru dopravy se toho v souvislosti s přechodem na
elektřinu namluvilo už hodně, o sektoru vytápění se prakticky mlčí.
Přitom tu máme jeden velký fenomén, který je navíc stále štědře
přikrmován dotacemi: tepelná čerpadla. V tomto případě se už
pochopitelně nemá cenu bavit o emisích a dopadu na životní prostředí. Je
evidentní, že přeměna energie ze vzduchu či ze země na teplo
v domácnosti či firmě patří k nejšetrnějším způsobům vytápění. Ovšem i
tady musíme vzít v úvahu dopad na elektroenergetiku.
V roce 2016 uvedla Asociace pro využití tepelných čerpadel, že v ČR
je v provozu přes 70 000 těchto zařízení a toto řešení volí již každá 7.
novostavba. Předpokládáme-li, že při počítání tepelných čerpadel se
brzy přesuneme z řádu desetitisíců do řádu statisíců a že roční spotřeba
činí cca 5-10 MWh, najednou se i v této oblasti blížíme ke spotřebě v
jednotkách terrawatthodin. Podíl instalací, které proběhly v rámci
rekonstrukce jako náhrada za elektrokotel, a reálně tedy snížily
spotřebu, bude pravděpodobně spíše zanedbatelný, protože lidé nejčastěji
přecházejí na tepelné čerpadlo z uhlí či plynu.
Spolehlivě nejbizarnější ukázkou novodobé elektrifikace našeho života
jsou bitcoiny. Vloni spotřebovali těžaři této virtuální měny po celém
světě neuvěřitelných 29,5 TWh, což odpovídá polovině čisté spotřeby
České republiky. Pravda, dominantní část těžby zatím připadá na Čínu,
kde stojí hned několik obřích datových center s desítkami tisíc
počítačů. Ale kdo ví, do jaké míry se tato energeticky náročná móda
projeví v budoucnu v Evropě?
Poslední případ je spíše k zamyšlení. Když nakupujeme v e-shopu,
připadá nám to všechno takové jednoduché, čisté a snad i ekologické. Asi
proto, že nemusíme vytáhnout paty. Zatímco však my jen „klikáme“ a
opotřebováváme si maximálně ukazováček pravé ruky, v distribučních
centrech a na dopravních tazích se toho odehraje docela dost, než
vybrané zboží dorazí k nám do obýváku. Zejména před Vánoci to musí být
pořádný „cvrkot“. V Americe již dokonce vznikají první studie, které
prokazují nárůst energetické spotřeby v závislosti na postupující
elektronizaci maloobchodu.
Letošní léto ukázalo, že moderní život je plný paradoxů. Na jednu
stranu dokážeme bědovat nad globálními změnami klimatu, tleskat
politikům za to, že se dohodli na dalším brutálním snížení emisí, a do
omrzení nadávat na Facebooku všem těm ropným, uhelným či plynovým
baronům. Ti „nejodvážnější“ z nás (aktivisté) dokonce vyrazili do
německého Hambachu vlastními těly bránit prastarý les před bagry těžební
společnosti. Na druhou stranu toužíme po tom, abychom mohli v parném
létě pracovat v klimatizované kanceláři, brázdit silnice „čistým“
elektromobilem, vytápět domácnost tepelným čerpadlem, nakupovat
v e-shopech a časem možná i těžit bitcoiny.
Tohle všechno pochopitelně chceme provozovat i za jiných klimatických
podmínek než za silného větru či jasného slunce. Je tedy jasné, že
postupně směřujeme k intenzivnějšímu využívání na počasí nezávislých
zdrojů energie – stabilních a dobře regulovatelných. A protože od jádra
se svět z bezpečnostních i finančních důvodů spíše odvrací, vychází nám
z toho, že se tiše stále spoléháme na starou dobrou fosilní energii. Ale
to vůbec nevadí, protože zatímco její výroba smrdí, její spotřeba už
zjevně ne.