Odmítat fosilní paliva je snazší než rozloučit se s moderním způsobem života

Elektrárna Chvaletice dosáhla v letošním roce historicky nejvyšší denní i měsíční výroby. Nestalo se tak ovšem v mrazivém lednu, ale v rozpáleném červenci, a důvodem nebyl záchvat generálního ředitele, ale zvýšená poptávka po elektřině. Léto samozřejmě i nadále zůstává pro energetiky „okurkovou sezónou“ a příležitostí k nejrůznějším údržbám a odstávkám. Když se ale u nás delší dobu usadí tropy a rozjedou se všechny klimatizace a ventilátory v nákupních centrech, kancelářích, průmyslových objektech a domácnostech, najednou je oproti normálnímu létu potřeba pár uhelných bloků navíc. Zatímco ještě před 15 lety byla zimní spotřeba téměř o 30 % vyšší než letní, v současnosti se tento rozdíl ztenčil na bezmála 20 %.

Důvodem vlastně není samotné horko, ale náš způsob života. Podle odhadů energetických expertů se celková spotřeba klimatizací v ČR za posledních 5 let zdvojnásobila. Také se uvádí, že třeba Praha si v současnosti již při 30 °C vezme ze sítě výkon odpovídající téměř jednomu bloku elektrárny Temelín a že extrémní horka dokážou v současnosti okamžitě navýšit celkovou spotřebu ČR až o cca 4 %.

Pokud však jde o výkonovou kapacitu, přenosová soustava má před sebou daleko větší strašáky než zvýšenou spotřebu v horkém létě. Asi nejpalčivějším problémem je, že svět chce být čím dál tím více elektrický, a to napříč různými oblastmi. Nejviditelnější je tento trend pravděpodobně v dopravě, která pod tlakem stále radikálnější emisní legislativy pomalu, ale jistě spěje k elektromobilitě.

Ponechme nyní stranou otázku, zda v rámci celkového životního cyklu vychází emisně příznivěji elektromobil nebo auto se spalovacím motorem. V kontextu tohoto článku je podstatný dopad na elektroenergetiku. A ten může být dost brutální. Vždyť takový elektromobil při ročním nájezdu 14 000 km spotřebuje za rok cca 3,5 MWh, tedy zhruba stejně jako jedna domácnost! Jen osobních aut jezdí po českých silnicích 5,5 milionu. Pokud by se všechna nějakým zázrakem proměnila v elektromobily, bavíme se o nárůstu čisté spotřeby o téměř 20 TWh, tedy skoro o třetinu!

Jistě lze namítnout, že tak rychle vývoj kráčet nebude. Ovšem vyprávějte to v Bruselu, kde neustále zpřísňují nároky kladené na nové automobily se spalovacím motorem a v současnosti navrhují do roku 2030 snížit emise nejméně o 30 % vůči roku 2021. Mimochodem do ještě divočejších úvah se pustil německý institut pro koncepce vozidel při centru pro letectví a kosmonautiku DLR. Podle jeho studie se musí pro naplnění klimatických dohod úplně přestat prodávat nová auta s benzinovými a naftovými motory do konce roku 2025 a hybridy do konce roku 2030.

Zatímco o sektoru dopravy se toho v souvislosti s přechodem na elektřinu namluvilo už hodně, o sektoru vytápění se prakticky mlčí. Přitom tu máme jeden velký fenomén, který je navíc stále štědře přikrmován dotacemi: tepelná čerpadla. V tomto případě se už pochopitelně nemá cenu bavit o emisích a dopadu na životní prostředí. Je evidentní, že přeměna energie ze vzduchu či ze země na teplo v domácnosti či firmě patří k nejšetrnějším způsobům vytápění. Ovšem i tady musíme vzít v úvahu dopad na elektroenergetiku.

V roce 2016 uvedla Asociace pro využití tepelných čerpadel, že v ČR je v provozu přes 70 000 těchto zařízení a toto řešení volí již každá 7. novostavba. Předpokládáme-li, že při počítání tepelných čerpadel se brzy přesuneme z řádu desetitisíců do řádu statisíců a že roční spotřeba činí cca 5-10 MWh, najednou se i v této oblasti blížíme ke spotřebě v jednotkách terrawatthodin. Podíl instalací, které proběhly v rámci rekonstrukce jako náhrada za elektrokotel, a reálně tedy snížily spotřebu, bude pravděpodobně spíše zanedbatelný, protože lidé nejčastěji přecházejí na tepelné čerpadlo z uhlí či plynu.

Spolehlivě nejbizarnější ukázkou novodobé elektrifikace našeho života jsou bitcoiny. Vloni spotřebovali těžaři této virtuální měny po celém světě neuvěřitelných 29,5 TWh, což odpovídá polovině čisté spotřeby České republiky. Pravda, dominantní část těžby zatím připadá na Čínu, kde stojí hned několik obřích datových center s desítkami tisíc počítačů. Ale kdo ví, do jaké míry se tato energeticky náročná móda projeví v budoucnu v Evropě?

Poslední případ je spíše k zamyšlení. Když nakupujeme v e-shopu, připadá nám to všechno takové jednoduché, čisté a snad i ekologické. Asi proto, že nemusíme vytáhnout paty. Zatímco však my jen „klikáme“ a opotřebováváme si maximálně ukazováček pravé ruky, v distribučních centrech a na dopravních tazích se toho odehraje docela dost, než vybrané zboží dorazí k nám do obýváku. Zejména před Vánoci to musí být pořádný „cvrkot“. V Americe již dokonce vznikají první studie, které prokazují nárůst energetické spotřeby v závislosti na postupující elektronizaci maloobchodu.

Letošní léto ukázalo, že moderní život je plný paradoxů. Na jednu stranu dokážeme bědovat nad globálními změnami klimatu, tleskat politikům za to, že se dohodli na dalším brutálním snížení emisí, a do omrzení nadávat na Facebooku všem těm ropným, uhelným či plynovým baronům. Ti „nejodvážnější“ z nás (aktivisté) dokonce vyrazili do německého Hambachu vlastními těly bránit prastarý les před bagry těžební společnosti. Na druhou stranu toužíme po tom, abychom mohli v parném létě pracovat v klimatizované kanceláři, brázdit silnice „čistým“ elektromobilem, vytápět domácnost tepelným čerpadlem, nakupovat v e-shopech a časem možná i těžit bitcoiny.

Tohle všechno pochopitelně chceme provozovat i za jiných klimatických podmínek než za silného větru či jasného slunce. Je tedy jasné, že postupně směřujeme k intenzivnějšímu využívání na počasí nezávislých zdrojů energie – stabilních a dobře regulovatelných. A protože od jádra se svět z bezpečnostních i finančních důvodů spíše odvrací, vychází nám z toho, že se tiše stále spoléháme na starou dobrou fosilní energii. Ale to vůbec nevadí, protože zatímco její výroba smrdí, její spotřeba už zjevně ne.