8. 4. 2019
Rozsáhlý výpadek elektřiny není jen pojem z říše katastrofických filmů, ale také stále reálnější scénář, který se už v tomto tisíciletí natvrdo odehrál například v Indii, Turecku, USA, Kanadě, Itálii nebo Německu. I my jsme mu již byli hodně blízko, a to dokonce dvakrát.
Česko sice kolaps páteřní přenosové soustavy zvaný blackout ještě
nikdy nepostihl, ale kalamitní situace, kdy desítky tisíc lidí zůstanou
bez proudu i několik dní, není u nás nic až tak neznámého či vzácného.
Jen v průběhu letošní zimy k tomu došlo hned několikrát za sebou.
Nejprve kvůli sněhu a poté kvůli několika vichřicím. Orkán Eberhard
kácel nejen mohutné dřeviny, nýbrž i daleko mohutnější stožáry
elektrického vedení.
Rozsáhlé a dlouhodobé výpadky proudu však nemusejí mít na svědomí jen
běsnící živly. Stačí vadná součástka. V létě 2013 se roztrhla tzv.
průchodka, což způsobilo explozi a ničivý požár transformátoru v pražské
rozvodně na Chodově. Bez proudu následkem toho zůstala téměř polovina
Prahy. Dlužno dodat, že díky pohotovému zásahu energetiků byla kritická
situace zvládnuta během pouhých devadesáti minut.
Ale může být hůř, a to dokonce i v „lepších“ zemích – jak ukazuje
čerstvý případ z Berlína. V polovině února tam došlo při opravě mostu k
poškození 110kV kabelu a následkem toho zůstalo ve čtvrti Köpenick přes
třicet hodin bez proudu na 30 tisíc domácností a dva tisíce firem.
Zažily tehdy skutečný blackout, což je podle definice „bezproudí“
trvající déle než 24 hodin. A může být dokonce ještě hůř, jak ukázala
vypjatá situace ve Venezuele, kde následkem hned několika blackoutů po
sobě umírali lidé v nemocnicích, například kvůli nemožnosti provést
dialýzu nebo zajišťovat umělé dýchání. Nutno dodat, že u nás takhle
drastický scénář nehrozí, protože nemocnice a kriticky důležité provozy
jsou vybaveny záložními dieselgenerátory, které jsou schopny během ani
ne minuty nahradit výpadek proudu ze sítě. Vydrží ovšem fungovat jen v
řádu hodin, maximálně jejich desítek.
Pokud by u nás blackout nastal, mohl by mít daleko širší záběr a
vážnější následky, než by se na první pohled mohlo zdát. A že to není
situace úplně nereálná, dokazují i pravidelná cvičení, která začala
probíhat od první poloviny tohoto desetiletí, naposledy v loňském roce.
Účastní se jich všechny důležité složky jako již zmíněné nemocnice,
vodárny, elektrárny, mobilní operátoři, úřady a integrovaný záchranný
systém. Ty se snaží při simulovaném blackoutu „nacvičit“ co
nejefektivnější spolupráci a koordinaci činností pro jeho zvládnutí.
Jedním z podnětů k pořádání těchto akcí byly dvě situace z přelomu
roku 2011/2012 a ze srpna 2012, kdy se česká přenosová soustava
nebezpečně přiblížila ke kolapsu. A napjaté situace řeší dispečeři
společnosti ČEPS, která ji provozuje, prakticky neustále. Na vině jsou
například nadměrné toky elektřiny z větrných parků na severu Německa do
jeho jižních oblastí, které kvůli nedostatečné přenosové kapacitě
„tečou“ přes naše území. Stejně tak přetěžuje naši síť i nárůst
fotovoltaických elektráren, které se dle výkyvů počasí chovají jako
jeden velký neovladatelný zdroj energie. A kvůli politickému rozhodnutí o
nuceném zavedení elektromobility musíme v budoucnu počítat i se
zvýšením počtu rizikových míst, která stabilitu sítě ohrožují
jednorázovou nadměrnou spotřebou – obavy vyvolává zejména souběh večerní
energetické špičky s tím, že si lidé budou nabíjet svá auta po návratu
domů z práce. Na desítky tisíc nabíjecích míst nebude totiž stávající
kapacita sítě postačovat a její ‚posílení‘ či výstavba nové
infrastruktury je záležitost mnoha let. A také mnoha miliard korun.
Jedná se možná zdánlivě o „maličkosti“, jenže právě nečekaná souhra
takových maličkostí, jež samy o sobě nepředstavují pro přenosovou
soustavu výraznější riziko, je schopna vychýlit její rovnováhu a
způsobit výpadek. Zpočátku jen lokální – ten se však může, nebude-li
velmi pohotově opraven, šířit dominovým efektem a nakonec rozvrátit
celou síť. Jak by to vypadalo konkrétně?
Nastal blackout, jsme totálně bez proudu. Zhasnou světla a semafory,
na křižovatkách zavládne chaos. Tisíce lidí uvíznou ve vlacích,
tramvajích, metru, výtazích a taky budovách, jejichž dveře či vrata mají
elektrické zámky. Přestane fungovat klimatizace a větrání, což v
podzemních garážích zvyšuje riziko otravy zplodinami. Zhasnou plynové
kotle. Během pár hodin přestanou fungovat obchody, kterým dojdou baterky
v přístrojích pro EET, nedají se vybrat peníze z bankomatů ani načerpat
pohonné hmoty, pokud se tedy vůbec k čerpacím stanicím přes totálně
ucpané silnice dostanete. Začne vypadávat i mobilní signál, jak postupně
dojdou zásoby nafty v dieselgenerátorech u hlavních základnových
stanic. Za dalších pár hodin přestane téct pitná voda – její distribuce v
cisternách bude přednostně směřována do nemocnic, které stále ještě
fungují, protože mají (zatím) záložní zdroje. Druhý den už se pomalu
začíná kazit jídlo v nefungujících ledničkách, lidé stojí fronty před
obchody a před cisternami s pitnou vodou, která je na příděl. Pokud
nebude zásobování elektrickou energií obnoveno v řádu desítek hodin,
hrozí panika a chaos, rabování a požáry, boje o vodu a jídlo, na ulicích
se hromadí a tlejí odpadky, docházejí záložní zdroje v kritických
provozech včetně nemocnic a taky věznic, začnou se objevovat první
mrtví, oběti blackoutu.
Nejkritičtější je situace v Praze. V případě vícedenního výpadku
proudu je samospráva i státní správa hlavního města prakticky bezmocná a
integrovaný záchranný systém nemá dostatečnou kapacitu situaci
dlouhodobě zvládat, což ohrožuje fungování celého státu. Z výsledků
cvičení Blackout 2014 (analýza toho loňského zatím nebyla dokončena)
vyplývá, že v případě blackoutu se větší problémy dají v Praze očekávat
už po 5 hodinách a po 18 hodinách se situace stane kritickou.
Na rozdíl od většiny jiných oblastí je na tom hlavní město špatně
také co do možnosti rychlého obnovení dodávek energie tzv. ostrovním
provozem, tedy ‚nezávislou‘ elektrárnou fungující na fosilních palivech
jako plyn nebo uhlí, která by co nejdříve začala zásobovat
nejdůležitější provozy potřebné základní fungování města. Přesněji
řečeno – bývala na tom špatně, ale poučena z předchozích událostí u nás i
v zahraničí se na reálnou hrozbu začala připravovat. Nejen již
zmíněnými pravidelnými cvičeními, ale naposledy v tomto roce také
přípravou výstavby nové rozvodny v Čimicích, která mimo jiné zlepší
energetickou odolnost hlavního města v případě blackoutu. Praha tak bude
mít celkem čtyři napojení na páteřní přenosovou soustavu. A na závěr
bonbónek pro všechny milovníky naší elektrárny: nová „severní“ rozvodna
bude zásobována právě energií z elektrárny 7EC ve Chvaleticích. Takže až
v Praze dojde podobně jako v Berlíně k blackoutu a bude třeba rychle
obnovit dodávky tzv. ostrovním provozem, všichni zelení aktivisté by
měli povinně veřejně předčítat na ulici všechny své články o tom, jak je
elektřina z Chvaletic zbytečná a nepotřebná.