Blackout jako Damoklův meč 21. století

Česko sice kolaps páteřní přenosové soustavy zvaný blackout ještě nikdy nepostihl, ale kalamitní situace, kdy desítky tisíc lidí zůstanou bez proudu i několik dní, není u nás nic až tak neznámého či vzácného. Jen v průběhu letošní zimy k tomu došlo hned několikrát za sebou. Nejprve kvůli sněhu a poté kvůli několika vichřicím. Orkán Eberhard kácel nejen mohutné dřeviny, nýbrž i daleko mohutnější stožáry elektrického vedení.

Rozsáhlé a dlouhodobé výpadky proudu však nemusejí mít na svědomí jen běsnící živly. Stačí vadná součástka. V létě 2013 se roztrhla tzv. průchodka, což způsobilo explozi a ničivý požár transformátoru v pražské rozvodně na Chodově. Bez proudu následkem toho zůstala téměř polovina Prahy. Dlužno dodat, že díky pohotovému zásahu energetiků byla kritická situace zvládnuta během pouhých devadesáti minut.

Ale může být hůř, a to dokonce i v „lepších“ zemích – jak ukazuje čerstvý případ z Berlína. V polovině února tam došlo při opravě mostu k poškození 110kV kabelu a následkem toho zůstalo ve čtvrti Köpenick přes třicet hodin bez proudu na 30 tisíc domácností a dva tisíce firem. Zažily tehdy skutečný blackout, což je podle definice „bezproudí“ trvající déle než 24 hodin. A může být dokonce ještě hůř, jak ukázala vypjatá situace ve Venezuele, kde následkem hned několika blackoutů po sobě umírali lidé v nemocnicích, například kvůli nemožnosti provést dialýzu nebo zajišťovat umělé dýchání. Nutno dodat, že u nás takhle drastický scénář nehrozí, protože nemocnice a kriticky důležité provozy jsou vybaveny záložními dieselgenerátory, které jsou schopny během ani ne minuty nahradit výpadek proudu ze sítě. Vydrží ovšem fungovat jen v řádu hodin, maximálně jejich desítek.

Pokud by u nás blackout nastal, mohl by mít daleko širší záběr a vážnější následky, než by se na první pohled mohlo zdát. A že to není situace úplně nereálná, dokazují i pravidelná cvičení, která začala probíhat od první poloviny tohoto desetiletí, naposledy v loňském roce. Účastní se jich všechny důležité složky jako již zmíněné nemocnice, vodárny, elektrárny, mobilní operátoři, úřady a integrovaný záchranný systém. Ty se snaží při simulovaném blackoutu „nacvičit“ co nejefektivnější spolupráci a koordinaci činností pro jeho zvládnutí.

Jedním z podnětů k pořádání těchto akcí byly dvě situace z přelomu roku 2011/2012 a ze srpna 2012, kdy se česká přenosová soustava nebezpečně přiblížila ke kolapsu. A napjaté situace řeší dispečeři společnosti ČEPS, která ji provozuje, prakticky neustále. Na vině jsou například nadměrné toky elektřiny z větrných parků na severu Německa do jeho jižních oblastí, které kvůli nedostatečné přenosové kapacitě „tečou“ přes naše území. Stejně tak přetěžuje naši síť i nárůst fotovoltaických elektráren, které se dle výkyvů počasí chovají jako jeden velký neovladatelný zdroj energie. A kvůli politickému rozhodnutí o nuceném zavedení elektromobility musíme v budoucnu počítat i se zvýšením počtu rizikových míst, která stabilitu sítě ohrožují jednorázovou nadměrnou spotřebou – obavy vyvolává zejména souběh večerní energetické špičky s tím, že si lidé budou nabíjet svá auta po návratu domů z práce. Na desítky tisíc nabíjecích míst nebude totiž stávající kapacita sítě postačovat a její ‚posílení‘ či výstavba nové infrastruktury je záležitost mnoha let. A také mnoha miliard korun.

Jedná se možná zdánlivě o „maličkosti“, jenže právě nečekaná souhra takových maličkostí, jež samy o sobě nepředstavují pro přenosovou soustavu výraznější riziko, je schopna vychýlit její rovnováhu a způsobit výpadek. Zpočátku jen lokální – ten se však může, nebude-li velmi pohotově opraven, šířit dominovým efektem a nakonec rozvrátit celou síť. Jak by to vypadalo konkrétně?

Nastal blackout, jsme totálně bez proudu. Zhasnou světla a semafory, na křižovatkách zavládne chaos. Tisíce lidí uvíznou ve vlacích, tramvajích, metru, výtazích a taky budovách, jejichž dveře či vrata mají elektrické zámky. Přestane fungovat klimatizace a větrání, což v podzemních garážích zvyšuje riziko otravy zplodinami. Zhasnou plynové kotle. Během pár hodin přestanou fungovat obchody, kterým dojdou baterky v přístrojích pro EET, nedají se vybrat peníze z bankomatů ani načerpat pohonné hmoty, pokud se tedy vůbec k čerpacím stanicím přes totálně ucpané silnice dostanete. Začne vypadávat i mobilní signál, jak postupně dojdou zásoby nafty v dieselgenerátorech u hlavních základnových stanic. Za dalších pár hodin přestane téct pitná voda – její distribuce v cisternách bude přednostně směřována do nemocnic, které stále ještě fungují, protože mají (zatím) záložní zdroje. Druhý den už se pomalu začíná kazit jídlo v nefungujících ledničkách, lidé stojí fronty před obchody a před cisternami s pitnou vodou, která je na příděl. Pokud nebude zásobování elektrickou energií obnoveno v řádu desítek hodin, hrozí panika a chaos, rabování a požáry, boje o vodu a jídlo, na ulicích se hromadí a tlejí odpadky, docházejí záložní zdroje v kritických provozech včetně nemocnic a taky věznic, začnou se objevovat první mrtví, oběti blackoutu.

Nejkritičtější je situace v Praze. V případě vícedenního výpadku proudu je samospráva i státní správa hlavního města prakticky bezmocná a integrovaný záchranný systém nemá dostatečnou kapacitu situaci dlouhodobě zvládat, což ohrožuje fungování celého státu. Z výsledků cvičení Blackout 2014 (analýza toho loňského zatím nebyla dokončena) vyplývá, že v případě blackoutu se větší problémy dají v Praze očekávat už po 5 hodinách a po 18 hodinách se situace stane kritickou.

Na rozdíl od většiny jiných oblastí je na tom hlavní město špatně také co do možnosti rychlého obnovení dodávek energie tzv. ostrovním provozem, tedy ‚nezávislou‘ elektrárnou fungující na fosilních palivech jako plyn nebo uhlí, která by co nejdříve začala zásobovat nejdůležitější provozy potřebné základní fungování města. Přesněji řečeno – bývala na tom špatně, ale poučena z předchozích událostí u nás i v zahraničí se na reálnou hrozbu začala připravovat. Nejen již zmíněnými pravidelnými cvičeními, ale naposledy v tomto roce také přípravou výstavby nové rozvodny v Čimicích, která mimo jiné zlepší energetickou odolnost hlavního města v případě blackoutu. Praha tak bude mít celkem čtyři napojení na páteřní přenosovou soustavu. A na závěr bonbónek pro všechny milovníky naší elektrárny: nová „severní“ rozvodna bude zásobována právě energií z elektrárny 7EC ve Chvaleticích. Takže až v Praze dojde podobně jako v Berlíně k blackoutu a bude třeba rychle obnovit dodávky tzv. ostrovním provozem, všichni zelení aktivisté by měli povinně veřejně předčítat na ulici všechny své články o tom, jak je elektřina z Chvaletic zbytečná a nepotřebná.