O "nepotřebné" elektřině z Chvaletic, díl I.

Za snížení vývozu mohou především nesnáze jádra. Z něj ČR vloni vyrobila nejméně elektřiny od roku 2002, kdy byl spuštěn druhý temelínský reaktor, přičemž Dukovany byly dokonce „nejlakomější“ od roku 1988. Dlouhé odstávky jaderných zdrojů budou navíc pokračovat i letos.

Pravděpodobně se tedy dřív nebo později schyluje k opakování scénáře ze září 2015, kdy Česko muselo 15 hodin v kuse dovážet elektřinu ze zahraničí. Ironií osudu je, že důvodem byla mimo jiné porucha v 7EC, tedy v elektrárně, kterou ekoaktivisté považují za zbytečnou. Pro úplnost: v roce 2015 byla ČR čistým dovozcem elektřiny dohromady cca 100 hodin.

Pár dní s elektřinou ze zahraničí naše země samozřejmě zvládne. I tak zůstává jedním z největších exportérů elektřiny a také jedním z energeticky nejbezpečnějších států v Evropě. Otázkou je, jak dlouho nám to ještě vydrží s ohledem na evropskou uhlíkovou fobii a investiční paralýzu způsobenou nízkými cenami silové elektřiny. Do roku 2030 to může pod tlakem stále přísnější legislativy „zabalit“ i více než desítka stabilních uhelných zdrojů, a již v příštím desetiletí se tak z České republiky může stát čistý dovozce elektřiny.

Usilovat za této situace o předčasné uzavření 7EC, jedné z nejmladších hnědouhelných elektráren, je nejen energetickým a ekonomickým zločinem, ale paradoxně i ekologickým. Odsířená elektrárna, která momentálně dokončuje modernizaci za 3 miliardy korun, už dávno nepředstavuje významný ekologický problém, a to ani v očích skutečných ekologů, tedy expertů na kvalitu ovzduší. Za těchto okolností se spíše než elektřina z Chvaletic jeví jako nepotřebná urputná snaha ekoaktivistů o vlastní zviditelnění na vrcholu chladicí věže.