Mezinárodní pohádka o fakturách za elektřinu

Zatímco Jiří zaplatil v roce 2015 dohromady pouze 35 000 korun, Helmut v přepočtu 80 000 korun a Frederik 82 000 korun. Jak je to možné, když odebrali úplně to samé zboží ve stejném množství? K odpovědi nás dovede rozložení koncových cen elektřiny na jednotlivé základní složky: silovou elektřinu, distribuční platby, daně a poplatky, které zahrnují především podporu obnovitelných zdrojů energie.

Jiří zaplatil 9 000 korun za silovou elektřinu, 15 000 korun za distribuční platby a 11 000 korun za daně a poplatky. Helmuta stála silová elektřina 20 000 korun, distribuční platby 19 000 korun a daně a poplatky závratných 41 000 korun. A co Frederik? Silová elektřina 10 000 korun, distribuční platby 15 000 korun a daně a poplatky neuvěřitelných 57 000 korun! Helmut tedy zaplatil na daních a poplatcích téměř čtyřikrát tolik co Jiří a Frederik více než pětkrát tolik.

Život samozřejmě není pouze o penězích. Frederika možná hřeje dobrý pocit z toho, že asi 40 % spotřebované dánské elektřiny mu dodávají větrné elektrárny. Obdobně může Helmut vrnět blahem nad tím, že má v zásuvce 30 % německé elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Platí to ovšem pouze za předpokladu, že si neuvědomují přímou spojitost mezi jedním a druhým, totiž že jsou to právě ty štědře podporované větrníky a soláry, kvůli kterým mají nejdražší megawatthodinu z celé Evropy. Když se vloni dánská vláda rozhodla z ekonomických důvodů zrušit výstavbu pěti větrných elektráren na moři a německá vláda začala přehodnocovat Energiewende, Frederik s Helmutem si pravděpodobně spíše oddechli s tím, že jim účty za elektřinu nebudou stoupat donekonečna.

Polská energetická společnost PGE nedávno zveřejnila studii, podle níž mají nejdražší elektřinu ty domácnosti, jejichž země nejvýrazněji tlačí na zavedení obnovitelných zdrojů energie do energetického mixu. Jinak řečeno jsou to vždy domácnosti a obyvatelé, kdo odnáší nedomyšlenou národní honbu za co nejzelenější energií.

Výpočty PGE dále ukázaly, že v první polovině roku 2016 představovaly dodatečné poplatky za elektřinu v Evropské unii až 29 % ceny. Zatímco některé státy omezují zákonem jak tyto poplatky, tak objem elektřiny vyrobené z OZE, Německo a Dánsko zůstávají v tomto ohledu zeměmi neomezených možností. To samozřejmě nutně vede k výraznému dotačnímu i kompenzačnímu prodražení výroby.

Česká verze mezinárodní pohádky o fakturách za elektřinu zatím končí happyendem. To se však v následujících epizodách může změnit, protože navzdory špatným zkušenostem ze zahraničí a evidentně nevhodným klimatickým podmínkám v ČR vesele pokračujeme v zeleném optimismu. Asi je třeba zajet do Plzně a zeptat se Jiřího, kolik je ochoten ještě platit za elektřinu navíc. Jinak je jen otázkou času, kdy pro něj a pro nás všechny bude elektřina skutečně k nezaplacení. A to doslova.