Na zelenou energii si nezapnete ani fén

Hitem současné energetiky je přejít na zelenou energii a konečně se zbavit té ošklivé, fosilní. Na první pohled to samozřejmě vypadá skvěle. Kdo by se nechtěl chlubit tím, že už jede pouze na „čistou“ energii ze slunce či větru? Ať už vám o tom však vypráví šéf Googlu, tiskový mluvčí Nizozemských drah nebo ředitel školy v Horním Jiřetíně, vždy to má stejný háček. Přechod na obnovitelné zdroje se odehrává pouze v úrovni obchodní, fyzicky putuje do zásuvek pořád to samé, tedy přibližně národní energetický mix.

Revoluce se tedy nekoná a ve skutečnosti jsme svědky pouze celkem banálního rozhodnutí platit vybranému obchodníkovi za to, že do sítě dodá příslušné množství zelené energie. Soustava pak pracuje tak, že obnovitelné zdroje jedou vždy na maximum podle počasí a klasické zdroje (tepelné, plynové, jaderné) regulují napětí a frekvenci a poskytují regulační služby tak, aby nedošlo k rozpadu sítě. Na tento aspekt se často zapomíná, proto je na místě jej zdůraznit: klasické zdroje se starají nejen o stabilitu a vyrovnávání výkyvů, ale také o zachování kvality dodávek.

Kdyby to někdo s přechodem na obnovitelné zdroje myslel doopravdy vážně, musel by se úplně obejít bez tohoto luxusu. V praxi by to znamenalo odpojit se od přenosové soustavy a veškerou spotřebu pokrývat z vlastních zelených zdrojů. Je škoda, že k tak radikálnímu kroku zatím nikdo nenašel odvahu. Velice brzy by se totiž ukázalo, že to má svá úskalí.

Při startu každého točivého stroje – těžebního rypadla, oběžného kola bagru, výrobního zařízení, ale i obyčejného fénu – vzniká tzv. proudový ráz. Můžeme si ho představit jako situaci, kdy si daný stroj musí „cucnout“ dvojnásobek až pětinásobek svého provozního výkonu k tomu, aby se vůbec rozběhl. Když si tedy chcete v dokonale zelené domácnosti usušit vlasy fénem a na střeše máte solární panely o špičkovém výkonu, který odpovídá nominální spotřebě fénu, pravděpodobně vám nezbyde než použít ručník. Fén se totiž nespustí ani v případě, že bude slunce pálit jako na Riviéře.

Řešením by pochopitelně bylo navýšení počtu panelů tak, aby vaše „fénová minisíť“ příslušný proudový ráz ustála. Co když však nebude dost svítit? Co fénování v noci? A když fén přeci jen nějakým zázrakem nakonec naskočí, co udělat s následným přebytkem výkonu? Na tyto otázky sice už řadu let existuje jednoduchá odpověď v podobě baterií, ovšem ve skutečnosti jde jen o odložení problému. Stačí pár dní se zataženou oblohou a je to opět na ručník – obrazně i doslova. Jistě, můžete nakoupit další solární panely a větší baterie a pak ještě větší. Brzy se však dostanete na tak gigantické pořizovací náklady, že vás touha po dokonale zelené energii raději přejde.

S ohledem na překotný technologický vývoj lze samozřejmě předpokládat, že z kombinace obnovitelných zdrojů a baterií pro skladování elektřiny se jednou stane ekonomicky i technicky přijatelná alternativa k přenosové soustavě. Ovšem určitě to nebude za rok, ani za deset let. Do té doby budou dobře regulovatelné zdroje naprosto nenahraditelné.