Když Němci křičí: Potřebujeme proud!

Letos v červnu se Německo propadlo do obřího deficitu ve výrobě elektřiny. Za jediný měsíc muselo dovézt přes 4 TWh z okolních států (pro představu: To je jako kdybychom Němcům kompletně na měsíc odevzdali plný výkon Temelína, Dukovan, paroplynky v Počeradech a nového uhelného bloku v Ledvicích). Velmi pravděpodobně šlo o nejvyšší měsíční deficit v historii německé energetiky. Když se totiž podíváme na data od roku 2015 (hlouběji do historie to bohužel nejde – pokud to někdo umíte, rádi se přiučíme), zjistíme, že Němci vůbec nevěděli, co je to měsíční deficit až do června 2019. A že v roční bilanci to možná letos poznají premiérově.



Statistika výroby za určité období je nicméně zrádná, ostatně na to sami dlouhodobě upozorňujeme. Proto stojí za to se na německý červen podívat podrobněji a z hlediska výkonového salda v hodinových řezech. Pozoruhodné bylo třeba úterý 6. června, celkem slunečný, avšak spíše bezvětrný den. Kouzlem nechtěného se dělo to nejzajímavější v 6 hodin ráno, což by náležitě ocenili numerologové a satanisté. Než najely soláry, přiblížil se výkonový deficit v německé síti až hrozivým 15 gigawattům.

Jinými slovy obří německá soustava byla v tu chvíli skoro ze třetiny závislá na dovozech ze zahraničí. Odkud přesně? Skoro odevšad. Nejvíce přispěli Švýcaři a Rakušané, přibližně stejnou měrou pak Dánové, Norové, Nizozemci, Francouzi, Belgičané a my. Spotová cena elektřiny v Německu okamžitě celkem logicky vystřelila někam ke 150 eurům/MWh, což v létě není zrovna běžné.

Proč je to tak skandální, když jiné země (například notorický importér Itálie) dovážejí často ještě větší objemy? Z mnoha důvodů, jmenujme dva nejdůležitější. 1) Německo dlouhá léta platilo za jednoho z největšího vývozců elektřiny na světě (ano, tato vazba je germanismus, ale právě proto se v tomto kontextu docela hodí, ne?). 2) Je s podivem, že tato situace nenastala v třeskuté zimě, ale na začátku června, tedy při skoro letním počasí!

Napadá-li vás v návaznosti na tato čísla pro změnu chytlavý refrén z hitu košické kapely No Name („Čím to je, čím to je?“), odpovíte si hravě sami, protože té zprávě z dubna šlo sotva uniknout. V sobotu 15. dubna 2023 minutu před půlnocí odpojilo Německo ze sítě své poslední jaderné elektrárny: Isar 2 v Bavorsku, Emsland v Dolním Sasku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. Pokud by vám připadlo, že ty 3 GW výkonu už Němce nevytrhly, máte částečně pravdu. Ale stejně tak nemůžete popřít, že náhlé zmizení červeného řádku je na grafu výroby i opticky setsakramentsky znát.

Nicméně ani odborníci nečekali, že se vypnutí posledních jaderek projeví v německé síti tak dramaticky. Tím spíš, když souběžně uvedlo Německo jen během prvního půlroku do provozu rekordních 8 GW v nových solárních a větrných elektrárnách! Pointa je zřejmá. Prostě se opět ukázalo, že snažit se nahradit stabilní zdroj (jádro) zdrojem na počasí závislým (soláry či větrník) je jako pokoušet se vyměnit automobilovou dopravu za kolejovou (obojí je fajn, ale jezdí se úplně jinde a jinak).

A teď pointa pointy. V kontextu Energiewende se pochopitelně nebavíme o dubnovém konci nějakých 3 GW, ale o systematickém vyřazení více než 21 GW od roku 2010. To už se zkrátka dramaticky projevit musí a je zjevně úplně jedno, jak masivně se souběžně daří investovat do obnovitelných zdrojů energie. Smutné na tom je, že tato cesta nejen ohrožuje stabilitu německé energetiky, ale zároveň zatím nevede ani ke splnění náročných emisních cílů. V červnu 2023 činila uhlíková intenzita Německa 357 g na vyrobenou kWh, zatímco Francie měla pouhých 42 g. Srovnání samozřejmě není náhodné. Francie, jak známo, má postavenou prakticky celou energetiku na jádru, zatímco rozvoj obnovitelných zdrojů energie spíše zanedbává.

Když parafrázujeme německého inženýra Wagnera z divadelní hry Cimrman v říši hudby, můžeme namítnout: „Das ist doch die erste Phase! Die Energiewende ist nicht fertig.“ Může být. Ale čas běží a německá situace se v obou klíčových ukazatelích (energetická bezpečnost/nezávislost, uhlíková stopa) nelepší, ba spíše zhoršuje. Vývoj v Německu v následujících bude každopádně velmi zajímavé nadále sledovat i s ohledem na české prostředí.