28. 7. 2023
Letecká doprava produkuje 2,5 % celosvětových emisí CO2. Pokud však zachováme přístup „business as usual“, do roku 2050 může tento podíl narůst až na 23 %. Proto i sektor letectví vyžaduje dekarbonizaci, čti elektrifikaci. Jenomže zatímco v energetice či stavebnictví to bude „pouze“ technicky obtížné, časově náročné a nepředstavitelně drahé, myšlenka elektroletadel už se pohybuje na hranici fyzikálních možností. Proč?
Hned na úvod je třeba připustit, že idea „letadel na baterky“
zcela nereálná není a výzkum i v tomto případě pokročil obdivuhodně
daleko. Dva příklady za všechny. Vloni v září odstartovalo z mezinárodního
letiště Grant County ve Washingtonu elektrické letadlo Alice vyrobené izraelskou
společností Eviation. Ve stejné době testovali ve Švédsku základní funkce
podobného stroje, který by měl vzletět v roce 2026. Co mají tyto
průkopnické projekty společného? Alice pojme asi devět lidí a při osmiminutovém
testovacím letu vystoupala do výšky 1000 metrů. Švédský vynález s podstatně
méně poetickým názvem ES30 je konstruován pro třicet pasažérů a na jedno nabití
by měl uletět maximálně 200 kilometrů.
Zatím se tedy bavíme o řádově nižších doletech, přepravních kapacitách i letových výškách než u klasické letecké dopravy, nemluvě o
dálkových letech. To pochopitelně nic nemění na tom, že elektrifikace i v této
oblasti úspěšně postupuje a zaslouží si náležitý obdiv. Zároveň je však vhodné
si připustit, že vývoj je a bude velmi pomalý, nejspíš mnohem pomalejší než
třeba v případě těžkého průmyslu. Elektroletadla jsou totiž typickým
příkladem zápasu s fyzikou a (často až pošetilé) snahy vyzrát nad
přírodními zákony.
Slyšeli jste někdy o energetické hustotě? Je to množství
energie uvolněné na jednotku hmotnosti či objemu. Technologicky zatím
nejpokročilejší lithium-iontové baterie mají energetickou hustotu 0,08-0,3 kWh/kg.
To znamená, že z jednoho kilogramu baterie dostanu při nejlepší vůli sotva
třetinu kilowatthodiny.
Když se vrátíme k naší známé Alici, zjistíme, že
disponuje nikterak oslňující kapacitou 900 kWh (to je běžná měsíční spotřeba
rodinného domu). Hmotnost bateriového úložiště ovšem dosahuje zdrcujících 3700
kg! Pokud bychom tedy chtěli navýšit dolet či letovou výšku, bylo by nutné adekvátně
navýšit kapacitu baterií a tím pádem i jejich váhu. A v tom je trochu
problém, protože architektura letadel je limitována tzv. vzletovou rychlostí. Bývalý
šéf Eviation Omer Bar-Yohay to bral s humorem, když popisoval Alici jako „baterie
obalené letadlem“.
Baterie navíc nelze umístit do křídel a jejich hmotnost
zůstává stejná, i když jsou vybité. Letecký expert Duncan Walker z Loughborough
University spočítal, že největší osobní letadlo na světě Airbus A380 by na
standardní dolet 15 000 kilometrů potřebovalo baterie 30krát těžší, než je
současná váha paliva. Což znamená, že takové letadlo by se nikdy ani neodlepilo
od země. Zbývá už jen doplnit, že alternativa v podobě zapojení letadla
přímo do zásuvky není příliš praktická, protože šňůra by se mohla snadno
zamotat či nedej bože vyškubnout…
Řekli byste si, dobře, tak na elektřinu létat nebudeme, ale proč
nezkusíme další bezemisní či nízkoemisní paliva? Třeba vodík! Ano, z pohledu
energetické hustoty je to naprosté terno: 39,3 kWh/kg! Jenomže objemová
varianta tohoto parametru je naopak naprosto tristní. I při obrovském tlaku 350
barů dosahuje množství energie uložené v jednom litru pouze 0,75 kWh/l,
což už je na úrovni lithium-iontových baterií. Na uhlí asi letadla létat
nebudou, to by byl trochu krok zpátky, ale co třeba na zemní plyn? Hmotnostní
energetická hustota je fantastická – 12,1 kWh. Ta objemová za ní ale opět značně
pokulhává – 3,1 kWh/l. Navíc bychom museli ve jménu naplnění dekarbonizačního
cíle získávat tento plyn výhradně z bioplynových stanic, které umožňují
produkci biometanu. Tím se nám celý proces poněkud prodražuje a tak nějak
celkově komplikuje.
Zkraťme to. Nejrozšířenějším palivem v leteckém průmyslu zůstává
letecký petrolej. A my už tušíme proč. Hmotnostní energetická hustota je 12,5
kWh/kg a ta objemová přesahuje 10 kWh/l.
Závěrem je férové namítnout, že lidská vynalézavost je
nekonečná a v historii již mnohokrát pokořila hranice, které se zdály být
nepřekročitelné. Autor tohoto článku by si nic nepřál víc, aby se to podařilo i
v tomto případě. Zároveň bychom si ale neměli myslet, že o přírodních
zákonech se dá hlasovat a že technologický vývoj lze urychlit politickým
rozhodnutím. Není vám ta myšlenka povědomá?