Vive la décarbonation !

Poslední dobou nabývá na síle názor, že fosilních paliv nás zbaví pouze solární boom. Je tedy nejvyšší čas ohlédnout se zpět do minulosti a podívat se na základní čísla k jednomu z nejúspěšnějších a největších energetických projektů v Evropě, který přinesl skutečnou dekarbonizaci. Nutno dodat, že se odehrál ještě v dobách, kdy slovo dekarbonizace ještě nikdo neznal (a kdyby znal, netušil by, k čemu by to tak zhruba mohlo být dobré).

Ten rozdíl bije do očí. Němci, kteří už několik dekád zmiňují CO₂ v každé třetí větě, vyráběli v roce 2022 kilowatthodinu elektřiny s průměrnou uhlíkovou stopou 473 gramů CO₂. Francouzi měli ve stejném roce 90 gramů CO₂, a to se museli vypořádat s rekordními odstávkami jaderných elektráren. Když se podíváte dál do historie, zjistíte, že německá elektřina produkuje běžně 6x – 9x více uhlíkatých emisí na jednotku energie než ta francouzská (doslova „v barvách“ je to vidět na mém oblíbeném serveru Eletricity Maps).

Čím to je, to velmi výstižně ukázal na začátku letošního roku tweet (tehdy se ta věc ještě jmenovala Twitter, takže to fakt byl tweet) francouzského softwarového inženýra a experta na umělou inteligenci Françoise Cholleta (on tedy jen přesdílel tweet jakéhosi Alexandera Kruela, ale tím si to nebudeme kazit). Graf znázorňuje vývoj francouzské výroby elektřiny z fosilních paliv a jádra v letech 1960-2015 (a už zase musíme do závorky - Cholletův povzdech ignorujme, je trochu přehnaný a v kontextu tohoto tématu nepodstatný). I slabozraký jedinec snadno nahlédne, že Francouzům se podařila fenomenální věc. Masivním rozvojem jádra prakticky vytlačili fosilní paliva z energetického mixu. A že těch fosilních paliv ještě v 60., 70. letech měli…

První jaderná elektrárna byla spuštěna ve Francii v roce 1964. Jmenovala se Chinon, stojí někde u Nantes a její první blok A1 měl – z dnešního pohledu trochu úsměvný – výkon 80 MW. Dnešní francouzská jaderná flotila sestává z 56 reaktorů v 19 jaderných elektrárnách. Instalovaný výkon dosahuje dohromady fantastických 61,37 GW. Podíl na roční výrobě běžně přesahuje 70 %, zatímco u fosilních paliv je to už méně než 10 %!

Jasně, lze namítnout, že skoro všechny elektrárny vznikly v 60.-80. letech a že v této a následující dekádě jich bude hodně dožívat. Na druhou stranu Francouzi si toho jsou dobře vědomi a nedávno (pravda, notně „povzbuzeni“ energetickou krizí) ohlásili masivní výstavbu nových bloků. Do roku 2035 by v zemi mělo vzniknout šest nových reaktorů a po roce 2035 dalších osm.

A teď k sousedům přes Vogézy. Začneme v současnosti, tam není co řešit, protože Němci postupovali se svou typickou důsledností. Disponibilní instalovaný výkon v jádru je čistá nula (a nic na tom asi nezmění ani občasné úvahy o reinkarnaci posledních tří Mohykánů, které by teoreticky ještě šlo zachránit). V dobách největší slávy krátce po začátku nového milénia přitom německá jaderná flotila pouštěla do sítě 23 GW výkonu, což vedlo k ročnímu podílu na výrobě ve výši přes 30 %!

Němci se však rozhodli jít jinou cestou (a to ne v návaznosti na nehodu ve Fukušimě, ta to celé jen urychlila). Podstatou tzv. Energiewende byl odchod od jádra a překotný rozvoj obnovitelných zdrojů energie. To první lze považovat za splněné, na tom druhém se ještě pracuje, ale už teď jde o oslnivá čísla (soláry a větrníky měly na začátku roku instalovaný výkon dohromady přes 144 GW).  

Fun fact? Zatímco po roce 2000 činil podíl fosilních zdrojů na německé výrobě elektřiny 60 %, dnes je to 43,5 %. Za 23 let to zvládli Němci stáhnout jen o 16,5 procentního bodu. Takový je zatím výsledek investic ve výši mnoha miliard či spíše několika bilionů eur.

Samozřejmě nikde se nepíše, že německá sázka na rozvoj OZE a akumulaci do vodíku v budoucnu situaci neobrátí. Zatím tomu však nic nenasvědčuje a potvrzují se spíš slova sovětského jaderného fyzika a disidenta Andreje Sacharova, která by se dala parafrázovat takto: Pokud Západ nebude ochoten investovat do jaderné energetiky, bude odsouzen k závislosti na cizích mocnostech, a tím i k politické vydíratelnosti (čti: k závislosti na fosilních palivech s vysokou uhlíkovou stopou).