1. 12. 2023
Evropský parlament a Rada se dohodly na výrazném snížení emisí metanu v energetice. Nenápadná zpráva ve skutečnosti prozrazuje, že Green Deal bude ještě dražší a složitější, než jsme si mysleli.
Po celém Česku během několika málo let vyrostou desítky
gigawattů v solárech a větrnících, vznikne kompletní vodíková
infrastruktura včetně obřích elektrolyzérů a spalovacích zařízení, v regionech
se masivně rozvine komunitní energetika a tomu všemu se bleskově přizpůsobí
distribuční i přenosová soustava. Díky tomu se velmi rychle zbavíme fosilních
paliv, na Řípu rozkvetou fialky a nad Krušnými horami se stabilně usadí duha. Pokud
věříte na zázraky, spokojte se s výše uvedenou představou a dál už
nečtěte.
Pokud na zázraky nevěříte, asi se shodneme na tom, že bude
velký úspěch, když se nám podaří alespoň bezpečně odejít od uhlí v harmonogramu
doporučeném Uhelnou komisí (občas je dobré připomenout, že experti zvolili na
základě rozsáhlých studií rok 2038, a to za předpokladu, že se podaří najít
plnohodnotnou náhradu). Jako jediná realistická plnohodnotná náhrada přitom
zatím připadá v úvahu zemní plyn, který vyniká především flexibilitou, a
proto se ideálně hodí k zajištění služeb výkonové rovnováhy v době bouřlivého
rozvoje na počasí závislých zdrojů.
Ponechme teď stranou palčivou otázku, kdo, kde a za kolik
postaví všechny ty paroplynové a kogenerační zdroje. Neřešme ani to, že je
nebudeme krmit zemním plynem z Hodonínska, ale v lepším případě z Norska
či Ameriky a v horším z Kataru či Ázerbájdžánu. Zaměřme se čistě na
ony nenápadné události z posledních týdnů, které se týkaly úniků metanu.
Nejdříve nějaký profesor Robert Warren Howarth z Cornellovy
univerzity v americké Ithace odhalil, že právě při započtení těchto úniků
vychází LNG z klimatického pohledu hůře než uhlí. Vsuvka: On to tedy
odhalil už před deseti lety, ale to ho ještě nikdo neposlouchal a studie nebyly
potvrzené satelitními měřeními a přelety nad frakovacími poli. Teď už jsou a vzkaz
je jednoznačný: Brusele, máme problém!
Následně dala Evropská unie celkem srozumitelně najevo, že si
v rámci klimatické politiky došlápne nejen na CO2, ale také na CH4, tedy
metan, jehož skleníkový efekt je ještě minimálně dvacetkrát intenzivnější.
Nařízení předběžně dohodnuté Evropským parlamentem a Evropskou radou zavede
přísná opatření vedoucí ke snížení emisí. Říkáte si, to je jen takové obecné
bububu, aby se neřeklo? Kdepak.
Provozovatelé a dodavatelé v oblasti ropného, plynárenského
či uhelného průmyslu budou mít například povinnost měřit, monitorovat,
vykazovat a ověřovat emise metanu pomocí stanovených monitorovacích standardů. Dále
budou muset pomocí pravidelných průzkumů zjišťovat úniky a následně provádět
opravy příslušné infrastruktury. Téměř úplně by mělo být zakázané tzv.
flérování, tj. technologické rutinní vypouštění a spalování paliva při
najíždění či odstávkách. Vznikne databáze metanu, v níž budou dovozci i
provozovatelé sdílet údaje o emisích CH4. Do čtyř let pak budou muset i společnosti
ze zemí mimo EU dovážející ropu, plyn a uhlí splňovat podobné povinnosti v
oblasti monitorování a podávání zpráv jako evropské firmy.
To nám ta všeobecná euforie z LNG, Eemshavenu, případně
dalších terminálů moc dlouho nevydržela, že? Nicméně neklesejme na mysli. Je
klidně možné, že se podobně jako v předcházejících měsících opět všichni
na trhu semknou a díky naplnění všech výše uvedených opatření tuto „metangate“
slavně vyřeší. Nelze se však zbavit dojmu, že na cestě za klíčovým přechodovým
zdrojem energie nám přibyla další překážka. A že Green Deal bude ještě dražší a
složitější, než jsme si mysleli.