Při klimatickém blackoutu pálili Češi i Evropané všechno, co hoří

Jen za první pololetí se v Česku připojilo skoro 500 MW nových slunečních elektráren. To nám dává naději do konce letošního roku pokořit hranici 1 000 MW nových instalací. S větrníky je to ovšem pořád bída – minulé tři roky se nepostavilo vůbec nic a letos jen umrněných 13,2 MW. Vládní klimaticko-energetický plán přesto počítá s výstavbou 1500 MW nových větrníků do roku 2030.

Jak se částečně probuzený investiční apetit projevuje v české energetice? Na oficiálních datech o výrobě to není poznat skoro vůbec, protože naprostou většinu instalací tvoří domácí zdroje, které se nepropisují do statistik Energetického regulačního úřadu. Když se však podíváme na spotřebu domácností, zaznamenali jsme vloni jednoznačný meziroční pokles o 9 % a letos pravděpodobně o další jednotky procent. Jak moc se na tom projevil „efekt Markétina svetru“ a jak moc nová domácí fotovoltaika, to se vypátrat nedá, dílčí úspora je však nezpochybnitelná.

To se však bavíme jenom o celoročních bilancích. Když přijde řeč na disponibilitu výkonu, najednou se pohybujeme v úplně jiné matematice. Zatímco v klimaticky příznivých částech roku mohou obnovitelné zdroje energie vyrábět i násobně víc elektřiny, než zrovna potřebujeme (což je taky celkem problém, ale o tom zase jindy), v zimním období se jejich výroba dramaticky snižuje. A někdy dokonce padne téměř na nulu. Abychom tuto situaci nemuseli pořád kostrbatě popisovat jako „nesvítí, nefouká, větrníky zamrzly a sníh pokryl soláry“, nazvěme ji poeticky „klimatický blackout“. Praxe bohužel ukazuje, že k těmto stavům dochází v Evropě poměrně často. Naposledy minulý týden.

V pátek 1. prosince v 15:00 se podílely soláry a větrníky na české výrobě pouhými 0,4 %. Soustavu držely uhelné (46,2 %), jaderné (30,8 %) a plynové zdroje (10,4 %). Jak moc se tento obrázek změní, až se nám podaří znásobit instalovaný výkon v obnovitelných zdrojích? Po většinu roku významně, při klimatickém blackoutu skoro vůbec. Když si na ono odpoledne v prvním prosincovém pátku namodelujeme velmi optimistický scénář ze studie Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky (do roku 2035 výstavba 28 000 MW v solárech a 4 500 MW ve větrnících), jsme s bídou na 5 % podílu. A to ještě zanedbáváme dost podstatný fakt, že kvůli elektrifikaci dopravy a vytápění se v té době bude zatížení soustavy pohybovat na o něco vyšších číslech, takže bude potřeba i vyšší výroba.

V Německu vytunili jen během prvního pololetí letošního roku solární a větrnou energetiku o famózních 8 000 MW. V době klimatického blackoutu, který nastal u sousedů o den dřív než u nás, jim to ale bylo platné asi jako protipovodňová ochrana v boji proti suchu. Čtvrtek 30. listopadu 15:00, soláry a větrníky dodávají 4,7 % německé výroby, zatímco uhlí 48 % a zemní plyn 27 %. Mimochodem v tento okamžik byla země v brutálním výkonovém deficitu a přes 16 % výkonu musela dovážet ze zahraničí. Střih, píše se rok 2030 a Němcům se podařilo naplnit smělé budovatelské plány vyhlášené na jaře roku 2022. Ve fotovoltaice mají 215 000 MW a ve větrné energetice 145 000 MW, celkově tedy skoro 2,5x víc na počasí závislých zdrojů než dnes. I při klimatickém blackoutu vyrobí tak obrovské množství zdrojů docela dost muziky, ovšem z pohledu pokrytí spotřeby to ani omylem nic neřeší – dle hrubého přepočtu na výše uvedenou situaci to vychází na nějakých 14 % (a vzhledem k spotřebě to bude o dost méně, protože i Německo plánuje zuřivě elektrifikovat).   

Velmi podobná čísla bychom v minulém týdnu našli v mnoha evropských zemích a asi nemá cenu je tady všechna prezentovat. Pro zajímavost se omezíme jen na přehlídku „energetických spasitelů“ v době klimatického blackoutu: V Bulharsku to bylo hnědé uhlí a jádro, v Estonsku ropné břidlice, v Maďarsku zemní plyn a jádro, v Nizozemsku zemní plyn a černé uhlí, v Polsku hnědé uhlí, černé uhlí a zemní plyn, v Rumunsku hnědé uhlí, zemní plyn a jádro a v Řecku zemní plyn. Když to shrneme, stačilo, aby se v Evropě usadilo bezvětří, mráz a sníh, a najednou bylo úplně jedno, kolik solárů a větrníků kdo vybudoval. Všude se pálilo, co hoří a „na vlastní dráty“ jsme se přesvědčili o tom, že fyzika pořád funguje.

Toto myšlenkové cvičení se někomu může zdát banální a zbytečné. S ohledem na ambiciózní vize, které se v médiích pořád objevují, však není na škodu si jej jednou za čas střihnout. Kéž by to pomohlo k tomu, abychom nikdy nezažili blackout opravdový a kompletní.