Minulý týden přestalo foukat a Evropané museli přiložit pod kotel

Větrná energetika se skvěle doplňuje s tou solární, protože když nefouká vítr, tak svítí Slunce. Eventuálně: Větrná energetika se skvěle doplňuje… s větrnou energetikou, protože když někde nefouká, tak fouká někde jinde. Schválně, kolikrát jste už slyšeli tyto „myšlenky dne“ otce Fouras? Ne, že by to byly úplné nesmysly – ono to tak dost často i je. Ale bohužel ne tak často, abychom se na to mohli spolehnout v něčem tak bazálně důležitém, jako je zásobování obyvatelstva elektřinou.

Vzpomínáte na první týden v novém roce? Ano, to byly ty dny, kdy se vám vlastně ani moc nechtělo vycházet ven (a to nejen kvůli novoroční kocovině a nízkým teplotám). Celá Evropa se doslova zmítala ve větru, a to roztočilo větrníky do takových otáček, až ceny na velkoobchodních trzích padaly do záporu. Proč do záporu? Protože elektřiny bylo tolik, že výrobci platili obchodníkům za to, že si ji odeberou.
Němci pokrývali ve středu 3. ledna v 7:15 pouze z větru 85 % tehdejší spotřeby (viz světle a tmavě zelené fleky). O den dříve si poradili Dánové s večerní špičkou tak bravurně, že mohli ještě po drátech poslat srdečné pozdravy do Švédska a Norska – v 19:00 vyráběli z větru 115 % souběžné spotřeby. Hodně zajímavé větry (ale no tak…) vykazovaly i země jako Belgie (1. ledna v 7:00 podíl na zatížení 58 %), Irsko (1. ledna 19:00, 70 %), Portugalsko (2. ledna 14:00, 57 %), Litva (3. ledna 8:00, 44 %), Španělsko (5.ledna 15:00, 60 %) a s trochou východního zpoždění i Řecko (6. ledna 19:00, 56 %).

Malá technická vsuvka, kterou většina z vás, kdo čtete pravidelně příspěvky o energetice zatížené fyzikou, nepotřebuje: I když do národní sítě proudí celý den více elektřiny z větru, než činí spotřeba, rozhodně to neznamená, že se plynovky, uhelky a jaderky odstavují a jejich zaměstnanci odjíždějí na dovolenou. Některé stabilní zdroje i tak musí zůstat v provozu, aby zajistily stabilitu sítě – v překladu aby udržely frekvenci, případně vyrovnávaly výkonové výkyvy. Jinými slovy i v největrnějších chvílích muselo v Dánsku běžet něco málo v uhlí (11 % zatížení).

Svěží vítr čechrající evropská pobřeží, pohoří a moře se v prvním letošním týdnu projevil i v celkových číslech za Evropskou unii. První den se z větru vyrobilo 32 %, druhý 34 % a třetí 36 % unijní elektřiny (zatímco uhlí nebo plyn se potácely kolem 6-8 %). Rok 2024 jsme tedy zahájili svižným větrným rokenrolem.

Pak se ale najednou vítr zastavil a z rokenrolu byl rázem blues. Ne takový ten swingový americký, ale ten unylý s usínacím tempem, jaký známe z českých tanečních… Ještě jednou se mrkněte o pár řádek výš na rekordní čísla v osmi vybraných zemích a porovnejte je se skrovnými hodnotami z druhého letošního týdne.

Nejprve přišla bída na kozáky na Baltu (pravda, zrovna v této době zní toto přirovnání trochu nemístně...). Už v pondělí 8. ledna se v Litvě v pravé poledne vrtule takřka zastavily (0,4 % zatížení) a chybějící výkon se musel dotáhnout po drátech z dovozu (49 %). Ve Španělsku klesla v úterý 9. ledna v 9:15 výroba z větru na 2 % a země se musela spoléhat na zemní plyn (42 %). Kupodivu úplně ta samá procenta u těch samých zdrojů vykazovalo v 17:00 Portugalsko (inu, Pyrenejský poloostrov a z těch „42 %“ by měl Douglas Adams fakt radost!).

Co největrnější energetika na světě, Dánsko? Ve středu 10. ledna v 7:00 se tu točily možná filmy, velké peníze na burze, ale vrtule sotva – vítr 1 %, uhlí 19 % a… (teď dávejte dobrý pozor) dovoz 73 %! Podobně to vypadalo i v Německu (10. ledna 13:30, vítr 4 %, uhlí 36 %, plyn 22 %), Irsku (12. ledna 14:00, vítr 0,4 %, 38 %), Belgii (12. ledna 23:00, vítr 0,4 %, jádro 37 %) a Řecku (14. ledna 1:00, vítr 7 %, plyn 55 %).

A najednou to bylo i na celoevropské úrovni „úplně jiné stavení“. V období od 9. do 12. ledna EU vyráběla z větru každý den jen cca 13-15 %, zatímco z fosilních zdrojů 40-44 %! Když se podíváme na absolutní čísla, snadno nahlédneme, že výroba z větru se oproti prvním dnům nového roku propadla až o dvě třetiny. Důsledek? Evropané museli přiložit pod kotel. Výroba z uhlí se zvedla na dvojnásobek a z plynu téměř na trojnásobek. Do provozu se pak v některých zemích dostaly i takové ekologické „chuťovky“ jako třeba elektrárny na mazut…

Oblíbená teze, že když někde nefouká, tak fouká někde jinde, tedy letos vzala už poměrně záhy za své a nám nezbývá než se v rychlosti vypořádat ještě s druhou oblíbenou tezí. Tedy, že větrnou energetiku dokonale doplňuje ta sluneční. Po určitou část roku tomu tak je, ale v zimě určitě ne. Že ve fotovoltaice vykazují takřka nulovou výrobu (bez ohledu na někde již celkem zajímavý instalovaný výkon) po celé dny skandinávské země, to asi nikoho nepřekvapí (holt polární noc je i „solární“ noc). O moc lépe na tom ale v tomto období nejsou ani solární velmoci typu Španělska (cca 7-8 % výroby v prvních dvou týdnech) či Řecka (11-13 %). Celkový podíl na denní výrobě v EU se pak u solárních zdrojů potácí kolem 1-3 %.

První dva týdny roku 2024 nám tedy názorně ukázaly, jak bude vypadat energetika do doby, než vyřešíme mezisezónní skladování energie. Tedy rozhodně nejde jen o letošní rok ani o příštích 10 let, ale spíš tak 20-25 let. Když se pozorně zadíváte na všechny výše uvedené grafy, dojde vám, že se fakt nebavíme o překlenutí krátkých období a vyrovnání drobných výkyvů, ale o nahrazení obrovského množství stabilní elektřiny vodíkem (ideálně ještě zeleným). Tedy něčím, co se teprve rozbíhá, v podstatě to v Evropě zatím moc nevyrábíme, nemá to dořešenou infrastrukturu a tiše se modlíme, aby to jednoho krásného dne mělo jakžtakž únosnou ekonomiku. Čekají nás věru divoké časy.