Nový Temelín Bavorům nevoní. Ale z toho starého si ochotně zavdají

15. 2. 2024

„Co kdybychom nestavěli jeden jaderný blok, ale čtyři?“ ozvalo se z české kotliny. A do týdne bylo za šumavským kopcem pozdvižení. Jednorázová fraška? Nebo jedno z mnoha dějství dlouholetého dramatu?

Nový Temelín Bavorům nevoní. Ale z toho starého si ochotně zavdají

Nebudu vás napínat, bé je správně! Proti českému jádru obecně se sice z pravidla nejhlasitěji vymezují rakouské neziskovky, i ty německé se však mohou opřít o bohatou tradici sahající až do 90. let. Nyní se kupodivu ozvali dříve Němci. A ta situace přináší tolik zajímavých podtextů, souvislostí, paradoxů a point, že by bylo škoda ji odbýt prostým blogovým příspěvkem. Když drama, tak drama – nebo alespoň jeho skica. Vítejte na premiéře divadelní hry Zkrocení zlé elektřiny!

Dějství první, Čtyři místo jednoho

Premiér Petr Fiala: „Na nezávazných nabídkách se ukázalo, že výstavba až čtyř bloků v jednom balíku, byť by probíhala postupně, je ekonomicky výrazně výhodnější.“

Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela: „Cena za jednu jednotku by se mohla snížit až o 25 procent. V praxi to znamená, že čtvrtý reaktor by byl téměř zadarmo.“

Reakce drzého novináře na sociální síti X: „Čili nejvýhodnější bude postavit nejdřív ten čtvrtý reaktor zdarma a pak se uvidí.“

Dějství druhé, Bavorský hněv

Scéna: Anketa Bayerischer Rundfunk v Dolním Bavorsku

Zemský rada Deggendorfu Bernd Sibler: „V Německu se upustilo od využívání dobrých jaderných elektráren, v Česku je třeba si dělat starosti, aby se nové nestavěly se špatnými standardy.“

Občanka Deggendorfu Tanja Schwankl: „Historie již ukázala, že i u vzdálenějších jaderných elektráren vždy existuje riziko. Následky černobylské havárie pociťujeme ještě dnes.“

Zemský rada Freyungu Sebastian Gruber: „Rozměry a rozsah současných plánů jsou pro příhraniční region velmi překvapivé a znepokojující. Realizace by měla značný dopad na kvalitu života a kvalitu lokality našeho regionu.“

Dějství třetí, Aspoň že…

Scéna: Sídlo Bundesnetzagentur, 14. července 2023, 6:30, zvoní telefon

Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Dobré ráno, pane ministře!“

Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Zdravím, dneska řešíme na vládě energetiku, tak doufám, že jedeme na zelenou.“

Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Bohužel ne, skoro vůbec nefouká, takže větrníky dodávají asi jen 7 % elektřiny. Uhlí a plyn dohromady 30 %. Uhlíková stopa nic moc.“

Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Co se dá dělat. Ale aspoň jsme soběstační, ne?“

Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Pokud máte na mysli výrobu elektřiny, tak v ní zrovna teď určitě ne. Třetinu máme z dovozu.“

Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Cože? Tolik? No tak aspoň že už nemáme žádnou elektřinu z jádra.“

Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Jak se to vezme. Většinu dovozu zajišťují jaderné velmoci – Francie, Švýcarsko, Česko, Švédsko, Belgie…“

Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „To stačí, chápu. Aspoň že už nemáme žádné jaderné elektrárny na území Německa. A že jich bylo – dohromady 26 gigawattů! Jak se nám je vlastně podařilo všechny pozavírat?“

Prezident Bundesnetzagentur Klaus Müller: „Víte, to bylo tak…“

Dějství čtvrté, retrospektiva

Scéna: Televizní studio ARD, 15. dubna 2023, 23:59

Moderátor Kurt Schwafel: „Právě byly odpojeny ze sítě elektrárny Isar 2 v Bavorsku, Emsland v Dolním Sasku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. Německo po 62 letech ukončilo výrobu elektřiny z jádra. Jak se to vlastně stalo?“

Energetický expert Hans Schluss: „Víte, to bylo tak…“

Dějství páté, retrospektiva k retrospektivě

Scéna: Tisková konference německé vlády, 14. března 2011 (tři dny po havárii ve Fukušimě)

Německá kancléřka Angela Merkelová: „Události v Japonsku nás poučily o tom, že rizika, která byla považována za naprosto nepravděpodobná, nakonec nejsou tak docela nepravděpodobná.“

Dějství šesté, návrat do retrospektivy

Moderátor Kurt Schwafel: „Tak takové to tedy bylo!“

Dějství sedmé, návrat do 14. července 2023

Ministr hospodářství a energetiky Robert Habeck: „Tak takové to tedy bylo!“

A potom už jen opona, letící půllitr a židle a samozřejmě Strašný vichr z hor.

Nenechme se zmást. Bez ohledu na to, co se dělo, děje a bude dít v Německu, není pochyb o tom, že Evropa zažívá jadernou renesanci. Slováci vloni spustili třetí Mochovce a příští rok by měly následovat čtvrté (ak dá pán boh). Finové vloni uvedli do provozu třetí Olkiluoto. V první polovině letošního roku by měli Francouzi rozběhnout třetí Flamanville (v tomto období je evidentně povoleno oživovat pouze třetí bloky…) a připravují další nové bloky v jiných lokalitách. A konečně Britové - Hinkley Point C by se měl dočkat zprovoznění v roce 2029 a v přípravě je Sizewell C. Belgičané, Nizozemci, Švédové, Švýcaři, Slovinci i Maďaři prodlužují stávající bloky.

Vím, co chcete říct, a proto to řeknu za vás: Nová výstavba, to je bída. Prakticky ve všech případech došlo k brutálnímu zpoždění a mnohonásobnému navýšení rozpočtu. Přéčinó jistě byla i pověstná chebná elektrónka é třenáct z podniku Katóda Holomóc, jinak řečeno ztráta know-how a narušení dodavatelských řetězců v důsledku útlumu jaderného průmyslu po Černobylu, respektive Fukušimě. Neméně důležitým aspektem je však důraz na bezpečnost a dodržování licenčních standardů.

Ano, nové jaderné projekty jsou tak rizikové ze stejného důvodu, z jakého nedává smysl aktuální bavorské reptání. Proto se smiřme s tím, že jaderné megastavby se budou prodlužovat a prodražovat i za předpokladu, že se nám v Evropě podaří opětovně nastartovat investice do jaderné energetiky se vším, co k tomu patří (jen doufejme, že se budou aspoň prodlužovat a prodražovat o něco méně).

Pokud to s Green Dealem myslíme v Evropě aspoň trochu vážně (a zda bychom měli, ponechávám zcela na uvážení laskavého čtenáře), přinejmenším ve střední Evropě se bez jádra neobejdeme. A pak by bylo dobré si už tak dobrodružné investice nekomplikovat strachem, který už dávno není na místě a který ve skutečnosti není problémem samotným, ale jednou z jeho příčin.

Severočeši dobývají hnědé uhlí už celá staletí

Severočeši dobývají hnědé uhlí už celá staletí

13. 9. 2024

Když dnes hovoříme o průmyslové revoluci, omíláme hlavně vynálezy a politické změny a na závěr se možná shodneme, že díky tomu všemu se dnes máme relativně dobře. Po skutečném původu současného blahobytu by se ovšem pídil málokdo. Čistě energetický pohled na problematiku přitom přináší až překvapivě jednoduchou odpověď: naše civilizace vyrostla také díky uhlí.

Nastavení cookies