Nové přečerpávačky ukážou, jak moc vážně to myslíme s Green Dealem

Slyšeli jste někdy o přečerpávacích vodních elektrárnách Slavíč, Šumný důl, Spálená, Červená jáma, Smědavský vrch a Velká Morava? Že ne? Není divu, všechna tato díla totiž zůstala jen na papíře. Kdo je na tom papíru před 14 lety viděl a pamatuje si to, musel mít minulý týden pocit, že se česká energetika zasekla v časové smyčce (já mám ten pocit teda i z tisíce jiných důvodů, ale o tom zase někdy jindy). Zase přečerpávačky, zase jich bude šest, zase je vybralo ministerstvo (pravda, tentokrát životního prostředí). Pojďme se tedy vrátit v čase se vším všudy a podívat se, v čem byl tenkrát zádrhel. Třeba nám to pomůže k tomu, aby z toho tentokrát i něco bylo.

Pardon, nemůžu si pomoct, projde mi mé oblíbené kalendárium, když bude krátké? Psal se rok 2010. Na Hradě seděl Václav Klaus, Barack Obama podepsal s Dmitrijem Medveděvem (!) v Praze novou dohodu START o jaderném odzbrojení, v Dubaji otevřeli nejvyšší mrakodrap světa Burdž Chalífa a na Islandu vybouchla sopka, která se stala postrachem novinářů, protože si navzdory naprosto nevyslovitelnýmu jménu dovolila zastavit leteckou dopravu nad Evropou.

Pro nás je však v souvislosti s tématem důležité jiné jméno, o dost jednodušší (byť pro Islanďany teda možná zase ne): Miroslav Kopřiva. Kdo? Někdejší hlavní inženýr a ředitel výstavby PVE Dlouhé stráně, největší český expert na přečerpávací vodní elektrárny a od loňského roku už i držitel státního vyznamenání. Vyprávění musí začít od něj.

V roce 2010 dostal jeho tým poprvé za úkol najít vhodná místa pro výstavbu nových přečerpávacích vodních elektráren. Vyhledávací studie pro ministerstvo průmyslu a obchodu zahrnovala dokonce 50 lokalit a z nich k dalšímu sledování doporučila 18. Poslední „short list“ už pak sestavilo samotné ministerstvo a zvolilo šest kandidátů. A na šesti místech v republice začala pravá nefalšovaná česká mela.

Slavíč: 1 124 MW, Frýdek-Místek, 29 mld. Kč

Místní obyvatelé se obávali, že stavba zasáhne do krajinného rázu a sníží kvalitu pitné vody. Nejzásadnější výhrady měli (kupodivu) ti, kdo se domnívali, že jejich dům leží na dně potenciální přehrady, a v případě realizace projektu by se tak museli přestěhovat (Dotaz do pléna: Ví někdo, zda někomu skutečně hrozilo zbourání domu?). Ze záměru z pochopitelných důvodů nebyla příliš nadšena ani Správa CHKO Beskydy.

Šumný důl: 880 MW, Krušné hory, 27 mld. Kč

Do tohoto projektu pro změnu stříleli aktivisté Greenpeace, podle nichž by významně poškodil okolní krajinu. Když se pak na jejich stranu postavil i Ústecký kraj, bylo vymalováno. Co naplat, že z hlediska geologie a vodohospodářství šlo o nejvhodnější oblast. Argumentů proti bylo ažaž: cenné bukové lesy, ptačí oblast a přírodní prostředí, které je z biologického a lesnického hlediska jedním z nejhodnotnějších ve východních Krušných horách.

Spálená: 880 MW, Jeseníky, 27,5 mld. Kč

Na Spáleném vrchu mělo stát „dvojče“ Dlouhých strání. A už v tom se vlastně skrývá ta potíž. Místní obyvatelé už jednu desetiletku hrůzy na oltář akumulace obětovali. Starosta, který by se snažil přesvědčit je, aby to absolvovali ještě jednou, by tedy patrně při edukativní exkurzi u horní nádrže Dlouhých strání čelil riziku nenadálého podklouznutí. Záměr moc nevoněl ani ochráncům přírody, a to hlavně z toho důvodu, že v blízkosti se nachází přírodní rezervace Šerák – Keprník.

Smědavský vrch: 620 MW, Jizerské hory, 21 mld. Kč

NIMBY jako z učebnice. Protestují všichni. Správa CHKO Jizerské hory, ochránci přírody i okolní obce. Navíc se objevila i kritika nedostatečné komunikace ze strany ministerstva průmyslu a obchodu. Na tomto místě si tedy dovolím na jeho obranu uvést, že prosazování jakéhokoliv „NIMBY záměru“ prakticky vylučuje dokonalé zvládnutí prvního představení projektu. Buď vám lidé vyčtou, že jste jim nic neřekli, nebo že už to máte nějak moc promyšlené a sdělujete jim to jako hotovou věc…

Velká Morava (536 MW), Jeseníky, 18,5 miliard

A toto je opět první varianta. Místní obyvatelé si stěžovali, že je o plánech nikdo neinformoval. Ještě jednou a přesněji, ať to vynikne: Že je před prvním oficiálním představením projektu (!) o plánech nikdo neinformoval. Co se naopak dá pochopit, je obava o osud nákladného adrenalinového parku, který krátce předtím postavili v obci Dolní Morava. V případě výstavby přečerpávačky by musel být pravděpodobně park zrušen, stejně tak jako nově vznikající horské středisko na pomezí Pardubického a Olomouckého kraje.

Červená jáma: 674 MW, Krušné hory, 23,5 mld. Kč

Ať jsem hledal, jak jsem hledal, v tomto jediném případě jsem nenašel žádnou kontroverzi. Bohužel se však ani zde nenašel investor, který by byl ochoten záměr uskutečnit.

Poslední věta by se tedy dala prohlásit i za jednotnou odpověď ke všem lokalitám. Plán ministerstva průmyslu a obchodu před 14 lety totiž počítal s tím, že potřebné investice provedou výhradně soukromé firmy. Když se člověk podívá na investiční náklady mezi 20-30 miliardami korun, mohou na něj jít mrákoty. Na druhou stranu podle tehdejších ministerských propočtů měla tak šikovná „hračka“, jakou je přečerpávací vodní elektrárna, návratnost jen 7 až 10 let.

Ve skutečnosti to tedy byl tlak ochránců přírody, ekologů, aktivistů, obcí a jejich obyvatel a všeobecný NIMBY efekt, co spolehlivě odradilo všechny potenciální investory od všech představitelných záměrů. To není pláč, vztek ani výčitka, ale prosté konstatování faktu.

Když se vydáme časovou osou po proudu až do minulého týdne, zjistíme, že žádná z dříve uvažovaných lokalit už nepřipadá v úvahu a ve hře jsou úplně nová jména: Orlík, Slapy, Pastviny, Libochovany, Vinice a Slezská Harta. Seznam míst přitom pořád vychází z původní studie ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2010. Ale pozor, tentokrát se vůbec nepočítá se soukromým kapitálem! Vinice a Libochovany mají postavit státní podniky Povodí Labe a Vltavy a ty zbývající polostátní firma ČEZ, která je provozovatelem přilehlých přehradních elektráren.

O nových záměrech toho zatím víme jen velmi málo, i ministerstvo životního prostředí přiznalo, že jsme teprve na začátku. Sdílné bylo pouze v případě přečerpávací vodní elektrárny Vinice, která by přečerpávala vodu z Orlické nádrže na vrchol kopce Pteč, kde by vznikla horní nádrž o objemu 4,4 milionu metrů krychlových. Dále by bylo potřeba vybudovat podzemní, asi tři kilometry dlouhý přivaděč z horní nádrže zpátky do Orlické přehrady. V dolní části elektrárny by vznikla strojovna se čtyřmi turbínami po 110 MW. Dohromady tedy 440 MW a předpoklad roční výroby něco přes 200 tisíc MWh.

V tomto případě jde tedy o „pouhé“ dobudování horní nádrže, propojovacího potrubí a veškeré technologie k již existující přehradě, nikoliv o výstavbu na zelené louce, totiž vlastně na zeleném kopci. A stejné je to i s ostatními záměry. Jestli to samo o sobě zvyšuje šanci na realizaci, to ukážou až následující měsíce. V každém případě bude hodně zajímavé sledovat postoje dotčených obcí, jejich obyvatel a samozřejmě i neziskových organizací. Dost nám to napoví, jak moc to s Green Dealem myslíme vážně…

Do nepříjemného klinče se dostane hlavně poslední skupina, která lobbuje za co nejrychlejší dekarbonizaci a přechod na zelenou energii. Odborníci napříč energetikou do omrzení opakují, že chceme-li jako Němci masivně budovat na počasí závislé solární a větrné elektrárny, musíme neméně masivně investovat i do akumulace. Je přitom zřejmé, že než se narodí plnohodnotné vodíkové hospodářství umožňující mezisezonní skladování (ponechám teď stranou otázku, zda vůbec), budeme odkázáni na konvenční krátkodobé skladování. To znamená baterky (hodně moc baterek) a především to nejlepší k uchovávání energie, co se v historii energetiky vymyslelo, tedy přečerpávací vodní elektrárny. Ty, které máme teď, jsou sice úžasné, ale běžně ukládají asi jen 2 % ročního objemu elektřiny.

Někdo by namítnul, že soláry a větrníky mají oproti velkým zdrojům mizivé výkony a že soustava je dimenzovaná na výpadek jednoho bloku Temelína. V praxi se však soláry a větrníky chovají jako jedna obrovská neřiditelná elektrárna, která kolísá celý den, jak si Všehomoucí zamane. Zatím máme v síti všeho všudy necelé 4 GW těchto zdrojů a kolísání se běžně pohybuje v řádech stovek megawattů. Až budeme násobně výš, bude třeba vykrývat řádově jednotky gigawattů. A protože to už nebudeme mít uhlí a možná ani plyn, docela by se nám hodily aspoň ty přečerpávačky. Běžná doba výstavby je 10 let, takže už aby tam pomalu začaly najíždět bagry, co?