Letošní solární koledu omezil pro změnu saharský písek

Co nám to o Velikonocích padalo na hlavy? Opožděným koledníkům možná i kýble s vodou, nám všem pak podle relevantních zdrojů písek ze Sahary. Ano, je nutné to formulovat takto kostrbatě, protože nejkritičtější situace bohužel nastala na Velikonoční pondělí, které zároveň vycházelo na 1. dubna. Uznejte sami, že takové příležitosti média nemohla odolat. Nejkreativnější byl server In-počasí, který zprávy o saharském písku dementoval s tím, že šlo ve skutečnosti o vesmírný prach plný mimozemských hornin. A konspirátoři bez ohledu na datum šířili další verze včetně úmyslného rozprašování těžkých kovů či, chcete-li, chemtrails.

Takže podle relevantních zdrojů se o týden dříve prohnaly Marokem a severním Alžírem písečné bouře, které zvedly saharský prach do výšky a jižní vítr jej pak odvál přes Středozemní moře nad střední Evropu, a třeba i nad Skandinávii. Český hydrometeorologický ústav kvůli tomu dokonce na většině území Česka musel vyhlásit smogovou situaci.

Saharský dárek však způsobil pěknou šlamastyku také v energetice, protože na mnoha místech vytvořil vydatnou oblačnost a na poslední chvíli udělal z předpovědi počasí brakovou beletrii. Pro všechny účastníky vnitrodenního trhu to musel být docela dramatický sváteční den. Od meteorologů totiž původně měli příslib jasné oblohy, a tedy i vysoké výroby fotovoltaiky. Jak moc s prognózou zamíchá saharský písek, to nikdo netušil. Přitom však měli všichni ještě v živé paměti loňskou situaci, kdy slunce svítilo víc, než se předpokládalo, spotřeba byla nižší, než se předpokládalo, a správce sítě byl nakonec nucen krátkodobě odpojit cca 400 MW v solárních zdrojích.

Společnost Amper Meteo uvedla, že oproti výpočtu předpovědních modelů, které předpokládaly vesměs slunečné počasí, byla letos o Velikonocích výroba fotovoltaických elektráren v Česku nižší o zhruba 900 MW. Údaj pravděpodobně reprezentuje maximální denní odchylku, i tak je to však velmi vysoké číslo (jeden blok Temelína má něco přes 1000 MW).

Cožpak o to, v době, když jsme venku běhali s pomlázkou, saharský písek patrně situaci spíše prospěl, protože spotřeba byla opět velmi nízká (dokonce druhá nejnižší v roce 2024), takže síti docela vyhovovalo, že se do ní „cpalo“ méně fotovoltaiky, než se předpokládalo. V předcházejících dnech však energetické trhy připomínaly jízdu na horské dráze. Zatímco na Velký pátek se ceny na následující den propadaly někam k nule, o Bílé sobotě dokupovali obchodníci megawatthodinu elektřiny i za více než 500 eur. Důvod je nasnadě - trh se na poslední chvíli snažil zachránit situaci. A naštěstí se mu to podařilo.

Saharský písek významně snížil výrobu fotovoltaiky samozřejmě i v dalších zemích, zejména pak v Německu. Výrobní data ukazují, že na Velikonoční pondělí německé soláry dodaly do sítě pouhých 86,6 GWh, což je denní hodnota podobající se spíš lednu či únoru a zhruba polovině či třetině běžné produkce v březnu či dubnu.

Saharský písek se v českém či evropském ovzduší pochopitelně vyskytuje jen zřídkakdy, podobně jako třeba sopečný prach po výbuchu vulkánu (vzpomenete si ještě název té sopky, kvůli které nelétala letadla?). Oproti těmto nenadálým událostem je mezi energetiky takové zatmění Slunce docela oblíbené, protože jeho datum znají naprosto přesně (byť jeho průběh do poslední chvíle zas tak přesně neznají). Palivová platforma jménem „Obloha“ se však vyznačuje i mnohem častějšími obtížně předvídatelnými jevy – týden co týden tu máme nečekanou oblačnost či naopak jasnou oblohu, v létě bouřku, v zimě nějakou tu sněhovou vánici a v dubnu klidně všechno dohromady během jedné hodiny. Vzpomínáte na ten skeč televizní rosničky z Tele Tele? „Zítra by mělo být hezky, slunečno, ale radši si vezměte deštník, co kdybych náhodou kecala…“ Pointa zní, že každá taková událost může samozřejmě měnit výkon fotovoltaiky podobně nečekaně jako návštěva ze Sahary.

Zatím nás to nemusí tolik trápit, vždyť máme v solárech nainstalováno sotva 3 500 MW, takže rozmary počasí mohou hýbat výrobou elektřiny ze Slunce odhadem maximálně v řádu stovek megawattů. Co ale až budeme mít v roce 2030 nějakých 18 000 MW, jak předpovídají ambiciózní studie? Zvládneme i nenadálé fotovoltaické výkyvy v řádech tisíců megawattů?

Zvládneme. Tedy pokud na rozvoj obnovitelných zdrojů energie dostatečně včas a v dostatečné intenzitě naváže posílení a „nachytření“ sítí, investice do akumulace a pokrok v řízení spotřebou. A v tom je trochu problém, protože odborníci napříč oborem se shodují na tom, že tempo rozvoje tohoto nezbytného „backgroundu“ je zatím mnohem pomalejší než tempo rozvoje OZE. Nezbývá než doufat, že až se tato disproporce zvětší na neúnosnou úroveň, česká energetika bude mít k dispozici (už nebo pořád ještě) dostatek flexibilních vyrovnávacích zdrojů na uhlí či zemní plyn. V současné situaci však hrozí velmi rychlý konec těch prvních a ty druhé jsou stále v nedohlednu. Napadá vás, co s tím?