Když na Baltu přestane foukat, Německo jede i na české uhlí
3. 5. 2024
Říká se, že až Němci pořádně pokročí v transformaci energetiky, budou střídat obří přebytky s ještě většími nedostatky. Nebojte, už to nehrozí. Je to dávno tady.
Slyšeli jste o Elektrárně Ausland? Je to obří flexibilní zdroj, který na území Německa nevypouští žádné emise a zabírá naprosto zanedbatelnou plochu ve volné krajině. To však zdaleka není všechno. Ausland nejen, že dokáže během pár hodin najet z nuly na výkon odpovídající bezmála dvaceti blokům Temelína a zpátky. Ona zvládne jít i do minusu a „vcucnout“ a efektivně zužitkovat přebytek výkonu v přibližně stejném objemu! Kdo nevládnete německým jazykem, vězte, že „Ausland“ znamená česky zahraničí.
Sledujete-li evropskou energetiku již delší dobu, jistě si pamatujete, že dlouhá léta to bývalo trochu jinak: Všechny okolní země (s výjimkou jaderné Francie) ochotně a ve velkém nasávaly z „Elektrárny Deutschland“ a spíše výjimečně si do ní odlévaly relativně skromné přebytky. Pravda, ti opravdoví energetičtí veteráni vědí, že v období 1990-2002 mělo Německo vyrovnanou bilanci a až s následujícím solárním a větrným boomem se vzepjalo k exportním rekordům. V nejslavnější éře 2015-2018 činil čistý export (rovná se export minus import) dnes už těžko uvěřitelných více než 50 TWh, což už se blížilo celoroční spotřebě České republiky! Z pohledu přeshraničního salda nejméně slavná éra, zdá se, začala vloni, kdy se Němci definitivně rozloučili s jádrem a po 22 letech se stali čistým dovozcem (s rekordním čistým importem kam až paměť sahá).
Mimochodem doporučuji podrbat se na bradě a porovnat instalovaný výkon v obnovitelných zdrojích ve zlatých časech a teď. Zatímco v roce 2018 mělo Německo ve větrnících 58,85 GW a v solárech 45,31 GW, vloni to už bylo ve větrnících 69,48 GW a v solárech 82,19 GW. To je celkový nárůst skoro o 50 %. Jak moc se daří pomocí OZE nahrazovat kompletně odstavené jádro a postupně vyřazované uhlí, o tom svědčí hokejka na níže uvedeném grafu (skoro vůbec).
Jen pro zajímavost: Když si exportní a importní křivky rozdělíme, zjistíme, že největší šrumec na německých drátech směrem do zahraničí se odehrál v roce 2015, kdy přesáhl 85 TWh.
To se však celou dobu díváme jenom na celoroční bilanci. Pohled na časové řezy, prozrazující extrémy a také přehled typu „kolik a s kým“, bude mnohem zajímavější. A jen pro úplnost: Zaměříme se na fyzikální, nikoliv obchodní toky (v tom mohou být poměrně významné rozdíly).
Obraz č. 1, rok 2017 aneb Zlaté časy v energetickém Spessartu. Rekordní exporty (to jsou ty fleky pod vodorovnou osou) směřovaly především do Polska, Nizozemska a Švýcarska a v létě i do Česka. V maximech přitom dosahovaly 10-15 GW. Naopak importy (fleky nad vodorovnou osou) málokdy dosáhly úrovně 5 GW a takřka výhradně pocházely od jaderných velmocí – Francie a Švédska.
Obraz č. 2, rok 2023 aneb Přišla bída na kozáky. Z početné skupiny „štamgastů“ závislých na německém proudu zůstali prakticky jen Poláci. Zato do Elektrárny Ausland se vedle Francouzů a Švédů významněji zapojili Norové, Nizozemci, Dánové či Češi. Připadá vám, že exporty poněkud prořídly zhruba od poloviny dubna? To bude tím, že zhruba tehdy definitivně zmizelo z německého mixu stabilní jádro. Od té doby se běžný import pohybuje na hodnotách kolem 10 GW.
Jak vypadaly extrémy v bilančním saldu? Ten exportní nastal ještě před jaderným phase-outem (totiž Ausstiegem) 10. dubna 2023. Že vám to datum něco připomíná? Ano, to je to slavné Velikonoční pondělí, kdy jsme v Česku vypínali soláry. Asi vás nepřekvapí, že Němci čelili velmi podobným problémům. Ve 14:45 dosáhl čistý export maximálních 19,2 GW, a to nejen kvůli masivní produkci v solárech (28,6 GW) a větrnících (16,2 GW), ale především kvůli mimořádně nízké velikonoční spotřebě (40,8 GW). Jen soláry a větrníky vyráběly v tomto časovém řezu 110 % aktuálního zatížení!
Opačný extrém nastal kupodivu v létě. Dne 14. července 2023 v 6:30 činil čistý dovoz v Německu 17,1 GW, tj. odpovídal třetině zatížení! Důvod je vidět na první pohled – naprosto mizivá výroba v solárech (což by člověk po ránu tak nějak očekával), ale hlavně ve větrnících.
V letošním roce už lze v případě Německa hovořit o trendu nárazových vývozů a čím dál kontinuálnějších dovozů. Tento graf má naprosto jasnou interpretaci – vždy když pořádně naroste šedozelený flek, malíř „přetáhne“ pod vodorovnou osu, a když je ten flek naopak malý, objeví se těsně nad vodorovnou osou fialový flek. Jinými slovy: Když na Baltu zafouká, Němci vyvážejí elektřinu ve velkém, když ne, tak ji v podobných objemech dovážejí. Zatímco v zimě celkem foukalo, na jaře už to nebylo nic moc.
Velmi dobrou představu o aktuální německé energetice nám pak dal minulý týden. Zatímco na jeho začátku ještě celkem foukalo a Němci byli plus minus „na svých“, v polovině foukat přestalo, muselo se rozjet uhlí (až 15 GW), zemní plyn (až 10 GW), a především pak Elektrárna Ausland (až 10 GW). Pak se zase koncem týdne „rozfoukalo“ a německá síť se vrátila do původního stavu.
A teď se pozorně zadívejte na strukturu dodavatelů Elektrárny Ausland: Francouzi, Švýcaři, Rakušané, Norové, občas Dánové a v půlce týdne hlavně Češi.
Ano, po dobu bezmála dvou dnů v kuse jsme do Německa posílali výkon 1-2 GW. A z čeho jsme tu elektřinu vyráběli? Podle grafu české výroby jednoznačně z hnědého uhlí, které v půlce týdne zdánlivě „bezdůvodně“ zdvojnásobilo svůj výkon (aniž by stoupla česká spotřeba).
Z výše uvedených provozních dat vyplývá, že bezuzdný boom OZE v Německu a z něj vycházející výkyvy ve výrobě zatím ani náhodou neřeší akumulace, posunutí spotřeby v čase či jiné formy flexibility, o nichž se tolik hovoří, ale především flexibilita okolních států. Kolem Německa funguje takový polštář, který se podle potřeby nafukuje a smršťuje. Nutno dodat: Zatím. Půjdeme-li také německou cestou, budeme sami potřebovat takový polštář.
Porovnejte to s Francií, která má taky celkem slušně nainstalováno ve větru (přes 22 GW). Když tam minulý týden přestalo foukat, ve výrobě trochu přidalo jádro (trochu víc) a sousedy to nijak neobtěžovalo (kontinuální francouzský export zůstal prakticky zachován).
Myšlenka dne otce Fourase zní tedy takto: Německo víc než kdo jiný rozvíjí dvě energetiky najednou. Na jedné straně masivně investuje do OZE, na druhé straně do nových paroplynových zdrojů. A protože to druhé se mu daří o dost méně, snaží se co nejdéle udržet uhlí a spoléhá na polštář. V důsledku se čím dál tím častěji střídají čím dál intenzivnější extrémy: Když hodně fouká, cena elektřiny padá do záporu a Němci nevědí, co s ní. Když nefouká, cena elektřiny stoupá a rozjíždí se Elektrárna Ausland (s výrazným zastoupením českých uhelek). A tak to bude vypadat do té doby, než se podaří vyřešit skladování elektřiny či „nachytřit“ spotřebu a posílit sítě. Což de facto odpovídá třetí rozvíjené energetice. Přitom doslova k nezaplacení je už pouhá jedna…
Pravda, kdo jiný by to měl být schopen zaplatit než jedna z nejvýkonnějších ekonomik světa. To by se však nesměla potácet ve vleknoucí se krizi. Člověk by si koupil popcorn a se zájmem z dálky sledoval, jak to jednou dopadne. To by však na německé energetice tolik nesměla záviset ta česká…
Už druhý rok po sobě přibude na českých střechách výkon jednoho temelínského bloku. Přesto míří výroba elektřiny neomylně do deficitu. Jak je to možné, když útlum uhlí ještě ani pořádně nezačal?
Britští aktivisté soudně napadli nové licence na těžbu ropy a zemního plynu v Severním moři. Na první pohled dobré dekarbonizační úmysly však nejspíš jen dláždí cestu do klimatického pekla.
Po nizozemském Utrechtu narazil při dekarbonizaci na elektrický síťový limit i německý Oranienburg. „Elektrickou zácpu“ má odblokovat nová rozvodna. Čelí však kurióznímu protestu místních.
Letošní volby nepřinesly jen průzkum veřejného mínění o vládě, ale také o obnovitelných zdrojích. Řada obcí vyhlásila referenda o nových větrných a solárních elektrárnách. A dopadlo to jako vždycky.