Rumuni vzkřísili uhelky z 50. let, aby ve vedrech nasytili klimatizace
7. 8. 2024
„Nezavřeme žádnou elektrárnu, dokud za ni nebudeme mít náhradu.“ Hlas rozumu zazněl ze země, kterou máme tendenci spíše podceňovat (neprávem). Rumunsko si podrží déle uhlí, než postaví nové zdroje.
Roční výroba i spotřeba dlouhodobě něco málo pod 60 TWh, jakás takás jaderná flotila, záloha ve formě fosilních zdrojů, investičně zanedbaná zdrojová základna a podmínky pro rozvoj solárů a větrníků nic moc. Nepřipomíná vám to něco? No jasně, rumunská elektroenergetika se podobá té české jako americký herec Jim Belushi svému krajanovi Billovi Murraymu (kontrolní otázka: Který z nich hrál v Na Hromnice o den více?). Jak se země medvědů, karpatských treků a nejslavnějšího hraběte, který neměl rád zubaře a česnek, vypořádává s energetickými výzvami dneška a zítřka? A čím bychom se od ní mohli inspirovat v rozvoji české energetiky?
Na začátku července rumunská vláda přijala návrh mimořádné vyhlášky o dekarbonizaci energetiky, která stanovuje odchod od uhlí. Oproti původní verzi posunula datum „uhelného pohřbu“ o dva roky. Zatímco dříve uvažovala o konci roku 2030, teď platí konec roku 2032. Vláda tento krok odůvodnila „zajištěním bezpečnosti a stability národní elektrizační soustavy.“ Vyhláška však obsahuje ještě důležitější pravidlo: Než se podaří uvést do provozu adekvátní výrobní jednotky, nesmí se nic zavírat (snad s výjimkou stánků s buřty).
Rumunský plán obsahuje dokonce i harmonogram odstavování a nahrazování jednotlivých zdrojů. Například hnědouhelným zdrojům společnosti Complexul Energetic Oltenia SA byla prodloužena lhůta, během níž mají tvořit technickou rezervu soustavy, až do roku 2030, tedy o 5 let. A naopak v roce 2026 mají být spuštěny dvě hydrogen-ready paroplynové elektrárny Ișalnița a Turceni, což nalije do soustavy dohromady krásných stabilních a řiditelných 1310 MW. Už letos se pak připojí osm fotovoltaických parků o (o poznání méně stabilním, natož řiditelném) výkonu 725 MW.
V dlouhodobějším horizontu chtějí Rumuni postavit dva nové jaderné bloky v areálu Cernavodă a kupodivu jsou proti českým Dukovanům trochu napřed. Smlouva s italsko-kanadsko-americkým konsorciem by měla být podepsána už letos v říjnu. Pokud jde o ten zmíněný zemní plyn, celkově země plánuje vybudovat za tři roky 3,5 GW plynových elektráren, a pokud jde o soláry a větrníky, cílem je dostat se za stejnou dobu na dohromady 10 GW instalovaného výkonu.
Ale to už jsme tak trochu v říši rumunských pohádek z beránčího kožíšku. V současnosti mají Rumuni trochu jiné starosti, protože nové zdroje jsou zatím jen na papíře a jejich soustava se již nyní potýká se zvýšenou spotřebou elektřiny kvůli vysokým teplotám. Ministr energetiky Sebastian Burduja dokonce přiznal, že v červenci nechal v zájmu stabilizace sítě spustit uhelné elektrárny z 50. let. „Dopadli jsme tak, že dnes jsme vděčni za každý megawatt, který máme k dispozici. Rumunský stát bohužel po desetiletí neinvestoval do energetického systému,“ sdělil v tiskové zprávě.
Náš oblíbený datový pohled potvrzuje, že nekecal. Zatímco průměrně jedou rumunské uhelky na nějakých 900 MW, v neděli 21. července dosáhly rekordních 1356 MW, 22 % zatížení. Není divu, vedra byla úmorná, klimatizace jely na maximum, skoro nefoukalo a v jaderné elektrárně Cernavodă zrovna vypadl první blok. Klika, že byla nižší víkendová spotřeba… A že zejména v sousedním Bulharsku (ale trochu i v Maďarsku a Srbsku) zrovna bylo co postrádat.
Při této příležitosti je užitečné podívat se ještě jednou a pořádně na instalovaný výkon rumunské výrobní základny, abychom si dokázali představit, z čeho to pokrytí zatížení v současnosti Rumuni vlastně „lepí“.
Na první pohled zaujme voda (průtočné zdroje 2,78 GW + přehrady 3,36 GW = dohromady 6,14 GW), jenomže hned na ten druhý (do reálné denní výroby) se ukáže, že spolehnout se na ni moc nedá. Koeficient ročního využití činí s bídou třetinu. Velmi poučný je pohled na větrné kapacity. Ty bezmála 3 GW reprezentují devítinásobek toho, co máme v Česku. A přestože rumunské větrné podmínky jsou lepší než ty české (odpovídají severu Německa), v celkové výrobě větrníky nehrají zrovna dominantní roli.
Takhle by se dalo pokračovat – jádro reprezentuje jediná jaderná elektrárna (Cernavodă), plynovek a uhelek je relativně dost, ale pomalu odcházejí do důchodu. A Slunce šlo spát za hromádku klád…
Ve výsledku tak rumunský energetický mix vypadá jako dokonalý příklad diverzifikace - ničeho není moc ani úplně málo. Když k tomu připojíme fakt, že přeshraniční bilance je víceméně dlouhodobě vyrovnaná, vychází nám, že země přistupuje k rozvoji vlastní energetiky celkem racionálně a zodpovědně (přinejmenším v současnosti, po mnoha letech alibismu).
Platí to tím spíš, že ministr Burduja v návaznosti na červencové zkušenosti dal jasně najevo ještě jednu důležitou věc: Pokud bude problém se zabezpečením dodávek elektřiny, země umožní uvést do provozu další uhelné elektrárny (v záloze jich má zjevně ještě dost, celková bilance hovoří až o 4 920 MW).
A to ještě není všechno. Už v dubnu Burduja řekl toto: „Rumunská vláda pracuje na normativním aktu pro zavedení kapacitní rezervy, mechanismu, kterým by se platilo za dostupnost některých zdrojů elektřiny v síti.“ Jinými slovy Rumuni usilují o prosazení kapacitních mechanismů i na uhlí, nejen na plyn. O něco, co podle prakticky všech stakeholderů, kteří se dobře orientují v evropské politici, „už nejde“…
Když dnes hovoříme o průmyslové revoluci, omíláme hlavně vynálezy a politické změny a na závěr se možná shodneme, že díky tomu všemu se dnes máme relativně dobře. Po skutečném původu současného blahobytu by se ovšem pídil málokdo. Čistě energetický pohled na problematiku přitom přináší až překvapivě jednoduchou odpověď: naše civilizace vyrostla také díky uhlí.
Když fyzik Pjotr Kapica v roce 1976 přednášel ve Stockholmu, klimatologové ještě varovali svět před ochlazováním. Přesto se mu už tehdy podařilo pojmenovat problémy i řešení dekarbonizace.
Německo, Itálie, Británie i Belgie čelí letos významnému nedostatku elektřiny. Že jim dramaticky nevzrostla poptávka po svíčkách a loučích, za to vděčí hlavně joulům s cedulkami Made in France.
Vyřešte si svoji energetiku, pak se pobavíme o kabelu. Takovým vzkazem překvapili Švédové Němce, a plánované podmořském spojení Hansa PowerBridge se tak potopilo poněkud hlouběji, než se čekalo.