Rumuni vzkřísili uhelky z 50. let, aby ve vedrech nasytili klimatizace
7. 8. 2024
„Nezavřeme žádnou elektrárnu, dokud za ni nebudeme mít náhradu.“ Hlas rozumu zazněl ze země, kterou máme tendenci spíše podceňovat (neprávem). Rumunsko si podrží déle uhlí, než postaví nové zdroje.
Roční výroba i spotřeba dlouhodobě něco málo pod 60 TWh, jakás takás jaderná flotila, záloha ve formě fosilních zdrojů, investičně zanedbaná zdrojová základna a podmínky pro rozvoj solárů a větrníků nic moc. Nepřipomíná vám to něco? No jasně, rumunská elektroenergetika se podobá té české jako americký herec Jim Belushi svému krajanovi Billovi Murraymu (kontrolní otázka: Který z nich hrál v Na Hromnice o den více?). Jak se země medvědů, karpatských treků a nejslavnějšího hraběte, který neměl rád zubaře a česnek, vypořádává s energetickými výzvami dneška a zítřka? A čím bychom se od ní mohli inspirovat v rozvoji české energetiky?
Na začátku července rumunská vláda přijala návrh mimořádné vyhlášky o dekarbonizaci energetiky, která stanovuje odchod od uhlí. Oproti původní verzi posunula datum „uhelného pohřbu“ o dva roky. Zatímco dříve uvažovala o konci roku 2030, teď platí konec roku 2032. Vláda tento krok odůvodnila „zajištěním bezpečnosti a stability národní elektrizační soustavy.“ Vyhláška však obsahuje ještě důležitější pravidlo: Než se podaří uvést do provozu adekvátní výrobní jednotky, nesmí se nic zavírat (snad s výjimkou stánků s buřty).
Rumunský plán obsahuje dokonce i harmonogram odstavování a nahrazování jednotlivých zdrojů. Například hnědouhelným zdrojům společnosti Complexul Energetic Oltenia SA byla prodloužena lhůta, během níž mají tvořit technickou rezervu soustavy, až do roku 2030, tedy o 5 let. A naopak v roce 2026 mají být spuštěny dvě hydrogen-ready paroplynové elektrárny Ișalnița a Turceni, což nalije do soustavy dohromady krásných stabilních a řiditelných 1310 MW. Už letos se pak připojí osm fotovoltaických parků o (o poznání méně stabilním, natož řiditelném) výkonu 725 MW.
V dlouhodobějším horizontu chtějí Rumuni postavit dva nové jaderné bloky v areálu Cernavodă a kupodivu jsou proti českým Dukovanům trochu napřed. Smlouva s italsko-kanadsko-americkým konsorciem by měla být podepsána už letos v říjnu. Pokud jde o ten zmíněný zemní plyn, celkově země plánuje vybudovat za tři roky 3,5 GW plynových elektráren, a pokud jde o soláry a větrníky, cílem je dostat se za stejnou dobu na dohromady 10 GW instalovaného výkonu.
Ale to už jsme tak trochu v říši rumunských pohádek z beránčího kožíšku. V současnosti mají Rumuni trochu jiné starosti, protože nové zdroje jsou zatím jen na papíře a jejich soustava se již nyní potýká se zvýšenou spotřebou elektřiny kvůli vysokým teplotám. Ministr energetiky Sebastian Burduja dokonce přiznal, že v červenci nechal v zájmu stabilizace sítě spustit uhelné elektrárny z 50. let. „Dopadli jsme tak, že dnes jsme vděčni za každý megawatt, který máme k dispozici. Rumunský stát bohužel po desetiletí neinvestoval do energetického systému,“ sdělil v tiskové zprávě.
Náš oblíbený datový pohled potvrzuje, že nekecal. Zatímco průměrně jedou rumunské uhelky na nějakých 900 MW, v neděli 21. července dosáhly rekordních 1356 MW, 22 % zatížení. Není divu, vedra byla úmorná, klimatizace jely na maximum, skoro nefoukalo a v jaderné elektrárně Cernavodă zrovna vypadl první blok. Klika, že byla nižší víkendová spotřeba… A že zejména v sousedním Bulharsku (ale trochu i v Maďarsku a Srbsku) zrovna bylo co postrádat.
Foto: energy-charts.info
Výroba elektřiny v Rumunsku, 21. 7. 2024
Při této příležitosti je užitečné podívat se ještě jednou a pořádně na instalovaný výkon rumunské výrobní základny, abychom si dokázali představit, z čeho to pokrytí zatížení v současnosti Rumuni vlastně „lepí“.
Foto: energy-charts.info
Instalovaný výkon podle zdrojů v Rumunsku
Na první pohled zaujme voda (průtočné zdroje 2,78 GW + přehrady 3,36 GW = dohromady 6,14 GW), jenomže hned na ten druhý (do reálné denní výroby) se ukáže, že spolehnout se na ni moc nedá. Koeficient ročního využití činí s bídou třetinu. Velmi poučný je pohled na větrné kapacity. Ty bezmála 3 GW reprezentují devítinásobek toho, co máme v Česku. A přestože rumunské větrné podmínky jsou lepší než ty české (odpovídají severu Německa), v celkové výrobě větrníky nehrají zrovna dominantní roli.
Takhle by se dalo pokračovat – jádro reprezentuje jediná jaderná elektrárna (Cernavodă), plynovek a uhelek je relativně dost, ale pomalu odcházejí do důchodu. A Slunce šlo spát za hromádku klád…
Foto: energy-charts.info
Výroba elektřiny v Rumunsku v roce 2023
Ve výsledku tak rumunský energetický mix vypadá jako dokonalý příklad diverzifikace - ničeho není moc ani úplně málo. Když k tomu připojíme fakt, že přeshraniční bilance je víceméně dlouhodobě vyrovnaná, vychází nám, že země přistupuje k rozvoji vlastní energetiky celkem racionálně a zodpovědně (přinejmenším v současnosti, po mnoha letech alibismu).
Platí to tím spíš, že ministr Burduja v návaznosti na červencové zkušenosti dal jasně najevo ještě jednu důležitou věc: Pokud bude problém se zabezpečením dodávek elektřiny, země umožní uvést do provozu další uhelné elektrárny (v záloze jich má zjevně ještě dost, celková bilance hovoří až o 4 920 MW).
A to ještě není všechno. Už v dubnu Burduja řekl toto: „Rumunská vláda pracuje na normativním aktu pro zavedení kapacitní rezervy, mechanismu, kterým by se platilo za dostupnost některých zdrojů elektřiny v síti.“ Jinými slovy Rumuni usilují o prosazení kapacitních mechanismů i na uhlí, nejen na plyn. O něco, co podle prakticky všech stakeholderů, kteří se dobře orientují v evropské politici, „už nejde“…
Dánsko prožilo letos na ledě podobný příběh, jaký píše dlouhodobě v energetice. Napřed nadšení, potom rozpaky. Proč se uchyluje čím dál častěji k omezování produkce své proslulé větrné flotily?
Zatímco o španělském blackoutu už víme skoro vše (samozřejmě až na to nejdůležitější), o tom portugalském téměř nic. A to je škoda, protože v kontextu evropské energetiky jde o neméně poučný příběh.
Nestraším, nespekuluji, nevyhrožuji, jen počítám. A doufám, že ta hrozivá čísla poslouží jako dostatečný argument pro to, aby kamsi mezi Třebíč a Brno začaly co nejdřív najíždět domíchávače s betonem.
Neděle zalitá sluncem, soláry v extázi, ovšem nároky na vytápění i chlazení nízké, a celková spotřeba jakbysmet. Jarní víkendy začínají být postrachem evropské energetiky. Proč?